Tichá dolina

Popis

Od parkoviště na Podbanském stoupáme kousek po žluté značce do zatáčky Cesty slobody, odkud vede lesem téměř po rovině silnička do ústí Tiché doliny. Jdeme proti proudu říčky Belé a asi po půlhodině dorazíme k rozcestí s turistickým přístřeškem. Odtud naše cesta pokračuje rovně do Tiché, zatíco doprava uhýbá zelená značka do Kôprové doliny. Obě doliny patří k těm méně navštěvovaným, přesto tu můžete v  příznivých zimních podmínkách narazit na běžkařské stopy i na pěší turisty. Je vždy třeba vzájemné tolerance lyžařů a chodců, aby si navzájem nepoškozovali stopu. Lyžaři navíc mají dávat přednost pěším turistům.

Pokračujeme po žluté značce. Nedaleko rozcestí překračujeme most přes Kôprovský potok, o kousek dál se potoky z obou dolin stékají, čímž dávají vzniknout říčce Belá. Naše cesta se dále drží Tichého potoka. Na rozšiřujícím se dně údolí se za hájenkou a  několika seníky a lesnickými objekty rozvolňuje les a máme možnost nahlédnout před sebe do rovného úseku doliny mezi úbočí Západních Tater. Po pravé straně se nad dolinou zvedají Liptovské kopy, z jejichž svahů do údolí vyčnívá Brdárova zvonica, nalevo je méně známá rozsocha Holého vrchu.

Čeká nás dost dlouhý a téměř rovný úsek, vedoucí stále po dně doliny. Dno údolí se zužuje v zatáčce, která obchází ústí doliny Kôprovnica (dolina se připojuje z východní strany). Za zatáčkou máme ještě jednu možnost zastavit se u turistického přístřešku poblíž (tentokrát ústící od západu) boční dolinky Hlina. Zhruba od těchto míst dále zasahuje občas některá z lavinových drah až k silnici, zejména ze svahů Brdárovy zvonice jich na dno doliny směřuje hned několik. Je-li však příznivé počasí, můžeme klidně pokračovat ještě dále, kde pod svahy Poľské Tomanové stojí lesácké objekty, jimž se říká Tábor. Zde cesta končí sezónním uzávěrem z důvodů ochrany přírody, ale i kvůli lavinovému riziku. Červené vrchy, na jejichž svahy je od chaty vidět, jsou proslulé častými a mohutnými lavinami.

Protože se zpět vracíme už známou cestou, může být návrat o něco rychlejší než byla cesta k Táboru. Určitě je však vhodné vrátit se před setměním.

Podbanské (parkoviště, SAD) (950 m) - horáreň Tichá (0:30) - chata Tábor (1114 m) (2:15) - Podbanské (stejnou cestou) (2:45).

Celkem 5:30 hod.

POZOR! Udávané časy platí pro letní turistiku, v zimě se mohou jednotlivé intervaly výrazně změnit podle množství a kvality sněhu!

Při pěší turistice je určitě vhodné mít zimní výbavu, tzn. mačky (nebo alespoň nesmeky), sněžnice a turistické hůlky, které pomůžou hlavně na zledovatělém povrchu.

• Pokud bychom si chtěli cestu prodloužit o dolní část Kôprové doliny, připočtěme si 1:00 hod pěší chůze po na rázc. pod Grúnikom a stejnou dobu na cestu zpět, celkem 7:30 hod.
• Pro běžkaře je reálné projet vedle Tiché i celou Kôprovou dolinu až po sezónní uzávěr u Kmeťova vodopádu. Oproti předchozí variantě v  tomto případě přidejme další dvě hodiny (odhadované pro pro letní turistiku), celkem tedy 9:30 hod. Pokud je připravená stopa, lze však na běžkách tuto trasu zvládnout i za poloviční čas.

• Tichá a Kôprová dolina představují nejrozsáhlejší útočiště medvěda hnědého v  TANAPu. V tomto území přes zimu pobývá až kolem čtyřiceti medvědů. Během zimního spánku jsou před nimi turisté v bezpečí, ale v předjaří už je na místě být ve střehu před nečekaným setkáním.
• V horních patrech doliny Kôprovnica uvádějí odborníci velmi zajímavé, téměř nesmíšené porosty tatranské borovice limby. Také to je jeden z důvodů vysoké ochranářské hodnoty NPR Tichá dolina.
• Brdár bylo nejprve označení výrobce koryt, později se tak nazývali i vesničtí chudáci a chudí pastýři, kteří pásli na kamenitých pastvinách.