Historie Alpenvereinu
Založen ve Vídni
V listopadu 1862 se konalo ve Vídni v Zeleném sále Vědecké akademie zakládající shromáždění Rakouského Alpského svazu. Spolek Österreichischer Alpenverein (ÖAV) si dal za cíl "…rozšiřovat znalosti o Alpách, podporovat lásku k nim…usnadnit jimi cestování.“.
V roce 1869 založili němečtí a rakouští horolezci v Mnichově Německý Alpský spolek (Deutscher Alpenverein – DAV). Pojem „německý“ tehdy neznamenal Německo, ale německy mluvící část Evropy a Východní Alpy byly tehdy označovány jako "německé Alpy". DAV nebyl organizovaný centrálně, měl samostatné sekce. Ty spravovaly své oblasti, v nichž stavěly chaty, budovaly stezky, vzdělávaly horské vůdce a staraly se také o obyvatele.
V roce 1873 oba spolky splynuly a tak vznikl Německý a rakouský alpský svaz "Deutscher und Oesterreichischer Alpenverein“, který měl především stavět chaty, budovat cesty a také školit horské vůdce. Velký podíl prostředků spolku plynul do vytváření map, zveřejňování, bádání a kulturních aktivit.
Do začátku první světové války vzniklo téměř 400 sekcí. V této době byla na prvním místě budování chat a horských stezek. V roce 1914 vlastnil svaz 319 chat s více než 8 500 lůžky a místy ke spaní.
- Jména mnoha chat, jako např. Berliner Hütte, Prager Hütte připomínají ještě dnes sekci, která je založila a starala se o ně. Ano, i v Praze byla sekce Alpenvereinu, a to od roku 1870 tzv. 6. sekce DAV v čele s aktivním předsedou Johannem Stüdlem.
Získejte členství v Alpenvereinu
Ochrana přírody se stává důležitou
Po první světové válce zaniklo mnoho sekcí, přesto se pak v krátké době počet členů oproti stavu před válkou ztrojnásobil. Péče o alpskou původní krajinu vedla v roce 1927 k rozšíření stanov o "zachovávání původnosti a krásy velehor“ a současně byla do stanov zakotvena péče o výchově mládeže.
V roce 1918 koupil Albert Wirth 40 km2 půdy v oblasti Großglockner-Pasterze, a i se svým podílem je věnoval Alpenvereinu za účelem vyhlášení přírodního parku. Dalších 280 km2 Vysokých Taur získal Alpenverein ve 30. letech ze státního vlastnictví. Tím byl položen základní kámen Národního parku Vysoké Taury. Jeho vyhlášení se však uskutečnilo až v roce 1971.
Alpenverein a antisemitismus
Už před 1. světovou válkou, ale zejména v prvních letech po ní, ovládly Alpenverein protižidovské proudy. Většina sekcí v Rakousku zavedla "árijské paragrafy“. Sekce Donauland založená židovskými a liberálními členy byla v roce 1924 vyloučena. S připojením Rakouska k nacistickému Německu v roce 1938 se stal DAV státním odborem pro horolezectví a a ostatní horolezecké svazy byly zakázány, příp. přešly pod DAV. Sídlo Alpenvereinu, které se do té doby periodicky stěhovalo, zůstalo od roku 1938 v Innsbrucku.
Po roce 1945
Po roce 1945 musela být další existence Alpenvereinu soudně prosazena u ústavního soudu. Jeho sekce byly částečně uznány, částečně se musely nově vytvořit. Od roku 1951 se svaz opět jmenuje "Oesterreichischer Alpenverein“. Německé sekce v rámci DAV dostaly zpět svoje chaty v Rakousku po podepsání smlouvy v roce 1955.
Po válce vývoj kopíroval hospodářský rozmach alpských zemí, vzrůstaly aktivity i počet členů Alpenvereinu. Tlak na životní prostředí vedl i v Alpenvereinu po roce 1980 ke změnám. Svaz mohl jako největší vlastník pozemků prosadit Národní park Vysoké Taury. Sportovní dění v horách se stalo pestřejším, vznikly nové sportovní trendy. Nejvýznamnějším byl rozvoj sportovního lezení a také zajištěných cest.
Obrovský růst
Důsledné vzdělávání vedení sekcí mělo pozitivní účinek. Od začátku devadesátých let stoupl razantně počet členů, a to díky novým službám. Nadšení pro vědomě zdravý pohyb v přírodě posílilo význam horského sportu, práci s mládeží, která má vztah k přírodě, a rovněž posílil význam chat a cest. Dnes pracují spřátelené svazy DAV a ÖAV a rovněž AVS (Alpenverein Südtirol) na mnoha společných projektech.
