Babí léto v Polských Tatrách

Do Polska

Autobusem z Tatranské Lomnice se lze celkem pohodlně dopravit až do Lysé Poľany. Říčka Białka zde tvoří hranici mezi Slovenskem a  Polskem. Na polské straně vede podél hranice široká asfaltová silnice, přivádějící návštěvníky od Zakopaneho k velkému záchytnému parkovišti Palenica Bialczańska. V chladném ranním vzduchu zde však potkáváme jen málo návštěvníků, dokonce ani vstupné do národního parku zatím nikdo nevybírá (normálně se tu platí 3 zl za dospělou osobu).

Asfaltka (přes den neuvěřitelně frekventovaná) směřuje od parkoviště pozvolna vzhůru dolinou k Morskiemu oku. Chůzi po silnici obklopené lesem zpočátku zpestřuje pohled do Bielovodské doliny. Po necelé hodině konečně docházíme k peřejím či vodopádkům, zvaným podle známého polského literáta Wodogrzmoty Mickiewicza.

Túra plná tatranských NEJ

Od mostu přes vodopády odbočujeme ze silnice a začínáme prudčeji stoupat lesnatou Dolinou Roztoki. Po druhé hodině chůze les přechází v  klečové porosty a otevírají se pohledy na práh Doliny Pięciu Stawów Polskich. Dolina se v druhé polovině září romanticky vybarvila nejrůznějšími odstíny zelené, žluté, hnědé i červené, celkový dojem podtrhuje dokonale modré nebe. Za další půlhodinu dojdeme k místu, kde ze skalnatého prahu padá sedmdesátimetrový Wodospad Siklawa - nejvyšší tatranský vodopád. Kolem něho se dostáváme k dalšímu přírodnímu rekordu. Se svými 79 m hloubky je totiž Wielky Staw Polski, z  něhož vody Siklawy vytékají, nejhlubším tatranským plesem.

%%full%%

Dolinu Pięciu Stawów rámuje na severozápadě hřeben Granaty, pokračující přes Kozi Wierch na Svinicu. Po tomto hřebeni vede nejtěžší turistický chodník v Tatrách - Orlia perc. Od západu a jihu dolinu uzavírá hraniční hřeben Valentková - Hladký štít - Hrubý štít, jihovýchodní ohraničení pak představuje hřbet Miedziane. Krása a  rozlehlost doliny vynikne nejlépe z výšky, ať už od ples vystoupáme na sedlo Szpiglasowa Przełęcz (odkud lze ještě odbočit na Hrubý štít neboli Szpiglasowy Wierch), anebo zvolíme méně náročnou variantu přes Świstovu Czubu. V obou případech potom sestupujeme přes hřeben Miedziane do Doliny Rybiego Potoku, v jejímž závěru se zelenomodře třpytí nejrozlehlejší pleso celých Tater - Morskie oko. Uzávěr této doliny tvoří nejvyšší hora Polska – Rysy. V kotli pod nimi leží ještě Czarny Staw pod Rysami, rovněž jedno z největších a nejhlubších ples pohoří.

Konec romantiky

Široká silnice, po níž se vracíme bezmála deset kilometrů k  hraničnímu přechodu v Lysé Poľaně, je doslova plná lidí. Svátečně oblečení turisté míří k proslulému jezeru pod nejvyšší vrchol své vlasti. Přesto lze v davu návštěvníků občas rozeznat i horolezce, směřující s naloženými batohy do obtížných severních stěn některého z  Mengusovských štítů, Kazalnice či Mnicha. Naplněné koňské "drožky" vyváží turisty k plesu a dolů v několikaminutových intervalech.

Od loňska je na silnici zakázán vjezd na kole (po smrtelné nehodě cyklisty při sjezdu), přesto je na zpáteční cestě pro chodce až nebezpečný provoz (drožky, koloběžky, občas i nějaké to zásobovací auto).

U Bialczańské Palenice, nám dochází, kolik návštěvníků tu dnes muselo být. Parkoviště je do posledního místa plné a auta a autokary stojí také podél silnice v  dlouhé řadě až k vlastnímu hraničnímu přechodu.

Na Slovensko se vracíme s pocitem, že ani na Rysech za týden uprostřed léta nemůžeme potkat tolik lidí, kolik jsme tady potkali za jediný den.