Brestovská jaskyňa

Brestovská jeskyně

Brestovská jeskyně je puklinová říční jeskyně. Vznikla erozní činností Studeného potoka a prosakováním atmosférických vod ve vápencích a dolomitech Západních Tater. Je významná pro výzkum geomorfologického vývoje pohoří a krasové hydrografie, protože se v jeskyni nachází aktivní podzemní tok spolu s několika jezírky a sifony. Vlastní zpřístupněná část je i dvěma sifony uzavřená.

Již v roce 1866 jeskyni připomíná T. Chałubiński a o 20 let později J. G. Pawlikowski už uvažoval o jejím zpřístupnění. Dávno před nimi jeskyni navštívili místní obyvatelé, jeskyní výzdoba byla několikrát poničena vandaly (naposledy v r. 2004). Veřejnosti byla zpřístupněna turistům v roce 2016 ve speciálním režimu (4x denně skupina 15 osob).

V roce 1979 byla vyhlášena Národní přírodní památkou.

Celková známá délka jeskyně je 1890 metrů, zpřístupněných je 217 m chodeb (při prohlídce se vracíte zpátky). Průměrná teplota v jeskyni je 4,9 °C až 5,4 °C nad nulou. V jediné oravské zpřístupněné jeskyni najdeme sice skromnější krápníkovou výzdobu, ale atraktivní je zejména podzemní potok.

• Vzácní jsou živočichové vázaní zejm. na podzemní krasové vody. Klanonožci Diacyclops languidoides (Copepoda), různonožci Niphargus tatrensis (Amphipoda) a bezkrunýřovci Bathynella natans (Syncarida) jsou zástupci reliktní akvatické fauny jeskyní Tater.

• Zo suchozemských živočichů patří mezi nejvýznamnější stejnonožka Mesoniscus graniger a klepítník Ischyropsalis manicata, kteří jsou karpatskými endemity. Chvostoskok Protaphorura janosik je endemický troglobiont Západných Karpát, glaciální relikt vyskytující se převážně ve studených jeskyních.

• V Brestovské jeskyni žije 9 druhů netopýrů. Nejčastěji tu zimuje netopýr velký (Myotis myotis), příležitostně i vrápenec velký (Rhinolophus ferrumequinum), který tu má jedno z nejsevernějších zimovišť na Slovensku i v Evropě.
• V letech 1923 – 1925 v rámci KČST zkoumal jeskyni kpt. Kopečný se skupinou vojáků. Po založení Slovenské speleologické společnosti v roce 1949 se do průzkumu zapojil J. Brodňanský, F. Čejka a další. První speleopotápěčský pokus se v jeskyni uskutečnil v roce 1968. V roku 1979 potápěči J. Kucharovič a V. Sláčik překonali přítokový sifon a objevili nové části jeskyně. Na podzemním řečišti je dosud známých 7 sifonů.