Draci v Tatrách

Eragon

Film Eragon (2006), který vznikl pouhé dva roky po vydání stejnojmenné literární předlohy Christophera Paoliniho, měl v  našich kinech premiéru na sklonku loňského roku. Ačkoli ohlasy na filmovou podobu literární prvotiny mladého autora jsou zpravidla dost skeptické, diváci často jako jeden z kladů filmu uvádějí krásné exteriéry, v nichž se děj příběhu odehrává. Např. pro závěrečnou scénu (loučení Eragona s Ariou) režisér vybral opravdu romantické pozadí - Kriváň v  jemém oparu.

Vedle panoramat z Vysokých Tater se ve díky filmové kameře dostaneme také nad hřebeny Nízkých Tater a některé dechberoucí záběry pocházejí ze Slovenského ráje (zřejmě Tomašovský výhled, ale přiznám se, že tam si nejsem úplně jistý). Totiž - ve scénách filmu nejsou použity vždy jen přírodní exteriéry a letecké záběry Tater, z nichž Tatry snadno poznáme jako např. v pohádce Perinbaba (1985), ve filmu Jak se krotí krokodýli (2006) nebo v seriálu Záchranáři (2003). Legendou už jsou i záběry z filmů Medená veža (1970) nebo Orlie pierko (1970). Tvůrci filmu Lea (1996) zase zavítali k mlýnům Oblazy v Chočských vrších.

Sám si marně lámu hlavu, které scény se v Tatrách opravdu natáčely naživo a které spíše jsou šikovně digitálně upraveny a  protagonisté přitom mohli stát třeba někde ve studiu. Přikláním se k  názoru, že je to tak půl na půl.

Trikové scény

Pravda, většina záběrů slovenských hor se ve filmu mihne pouze na několik vteřin, ale Tatry.CZ jsou stránkou pro fajnšmerky, kteří "své" hory znají, ne? Takže vyzývám k diskusi, co je pravé, a co ne. Například scéna s pohřební mohylou (nepochybně z hřebene Nízkých Tater) vypadá velmi naturalisticky, podobně jako krátké prostřihy "drakoleteckých" záběrů (Studené doliny, Belianské Tatry) nebo pozadí některých dialogových scén (bohužel rozostřená, ale zřejmě Mengusovská dolina).

Naopak záběry divokých krajin, úzkých soutěsek s  vodopády a jezdců cválajících po strmých hřebenech (mimochodem velmi podobné vizuálnímu pojetí Tolkienova Pána prstenu) jsou z převážné části dílem výtvarníků, přičemž původní záběry skutečné krajiny jsou trikově předělány k nepoznání. Inu, rozpočet nestačil na tři roky natáčení na Novém Zélandu :-) Přesto právě trikové scény patří k pozitivům filmu. Zásadní je dračice Saphira, která působí podařeně, a místy dokonce skoro opravdověji, než zmiňované (ne)skutečné tatranské pozadí.

Po stopách draků ;-)

Saphira rozhodně není první drakem, který kdy tatranské štíty navštívil. Nepočítám do toho druhohorní dinosaury, jejichž zkamenělé stopy se našly v Tiché dolině - jejich velikost se odhaduje spíše na decimetry a mají tedy ke klasické představě okřídlených monster jistě daleko. Výskyt pravých draků, chrlících oheň a rozbíjejících skály, je v Tatrách doložen zatím pouze nepřímo, lidovou slovesností. Avšak vyprávění o dracích má v tomto pohoří dlouhou tradici.

Např. zeměpisné názvy Dračí štít, Dračie pleso, Vyšné Dračie sedlo, Dračie pazúriky, Dračia hlava, Dračia dolinka apod. jsou spojeny s legendou o  strašlivém draku, který tak dlouho trápil obyvatele podtatranských obcí, až zkameněl v horní části Zlomiskové doliny.

Silným argumentem, svědčícím o dřívějším výskytu draků v Tatrách je nepochybně také hojné používání dračí smyčky při horolezeckých výstupech v minulosti. Více o dracích v Tatrách se možná dozvíme z pokračování Eragona. Prozatím existuje pouze knižní podoba - kniha Eldest, na níž by měl asi za rok navázat závěrečný díl zamýšlené trilogie. Kde a jestli vůbec se bude pokračování i natáčet, na to si musíme počkat.