Dryádka osmiplátečná

Popis

Dryádka, botanickým názvem Dryas octopetala, patří do čeledi růžovitých rostlin a ačkoliv na první pohled vypadá docela křehce, jedná se vlastně o otužilý vytrvalý keřík s poměrně dlouhými, přitiskle plazivými větvemi.

Velmi spolehlivým rozeznávacím znakem tohoto druhu jsou charakteristické listy - drobné (cca 2 cm), v obrysu podlouhle eliptické, po okrajích vroubkované a podvinuté. Svrchu jsou lesklé, kožovité, tmavozelené barvy, spodní strana listu je pak bíle plstnatá. Podle nich lze rostlinu snadno určit po celý rok. V létě (od června do srpna) jsou však nápadné zejména velké bílé květy s průměrem zpravidla 2-4 cm. Nejčastěji jsou květy tvořené osmi korunními lístky (odtud odborný i oba národní názvy druhu), avšak počet není ustálený, na jedné rostlině najdeme často i květy 6, 7 či dokonce 10-četné. Po odkvětu jsou zase typické chlupaté přívěsky plodů, tvořící chundelatou kouli, na první pohled připomínající odkvetlý koniklec.

Stanoviště a rozšíření

Navzdory svému nízkému vzrůstu (nebývá vyšší než 5 cm) se rostlina dožívá poměrně značného věku, přinejmenším několika desetiletí. Dokazují to husté letokruhy, jichž se v nejstarších větvích dá údajně napočítat až ke stovce. Dryádka obývá často dost nehostinné, vyfoukávané polohy na skalách, sutích a drolinách od montánního po alpinský stupeň, místy se však vyskytuje i v květnatých alpinských loukách. Ve slovenských horách se s ní setkáme cca od 900 do 2200 m n.m.

Protože se však jedná o striktně vápnomilný druh, je výskyt drádky vždy podmíněn geologickým podložím (vápence či dolomity, vzácně se vyskytuje i na mylonitizované žule). V ČR ji kvůli absenci vápencových hor nenajdeme, na Slovensku roste od Súlovských skal, přes Malou a Velkou Fatru, Chočské vrchy, Tatry a Nízke Tatry až na Muráňskou planinu. Běžná je také ve vápencových částech Alp, její rozšíření na severní polokouli však sahá také daleko za polární kruh (např. na Špicberkách je udávána z 81. stupně s.š.).

• Dryádka vzhledem ke svému rozšíření představuje typický tundrový (arkto-alpínský) druh, od poslední doby ledové ve střední Evropě dodnes přežívající v chladných horských polohách.
• V době posledního evropského zalednění se však i v našich zeměpisných šířkách vyskytovala tak hojně, že její pylová zrna, zachovaná v různých sedimentech z té doby, dnes patří k nejčastějším archeobotanickým dokladům tehdejší vegetace. Proto jsou podle dryádky dokonce pojmenována tři chladné klimatické periody, k nimž došlo už v průběhu postupného oteplování na sklonku poslední doby ledové, přibližně v rozmezí od 11250 let do 8300 let před n.l. Tato chladná období se mezinárodně označují jako starší, střední a  mladší dryas.