Hory všemi smysly

Můžeme po horách chodit jako tisíce ostatních turistů. Můžeme však prožít hory všemi smysly.

Zrak

Zkuste si na chvíli zavázat oči a poznáte, o co přicházíte. Právě zrak je většinou prvním smyslem, jehož prostřednictvím začnete hory cítit. Již z dálky na vzdálenost řady kilometrů spatříte svůj vytoužený cíl. Neobyčejnou a neopakovatelnou křivku horského hřebene, která v člověku vzbudí touhu k výstupu. Stačí jí jen jako siluetu nakreslit na papír a hned každý pozná, že se jedná o horský hřeben. Neobyčejné kouzlo jednoduchosti. Jen pohled nikomu nestačí. Je třeba se přiblížit blíž do nitra hor. Tam můžeme spatřit detaily horských svahů, špičaté vršky stromů a pestrobarevné květiny. Kdo vezme do ruky fotoaparát a začne hledat záběr, pronikne do tajů horské přírody ještě více. Hledání záběru donutí smysly více rozebírat tvary a barvy přírody.

Ale to není nic proti tomu, když se rozhodne svůj vybraný obraz namalovat nebo nakreslit. Kdo nezkusil, neuvěří! Přemýšlení o tom co a jak nakreslit donutí zrak důkladně vše prohlédnout a rozumově zpracovat. Najednou si uvědomíte kolik odstínů má louka či les, jak prudký je svah, jaký sklon mají větve stromů, jak skutečně vypadá vodopád a jak různorodé jsou tvary oblaků, které cudně zahalují ty nejpřitažlivější místa. A není třeba umět kreslit nebo malovat!

Poslední roky si sebou vždy beru papír a tužku a snažím se alespoň jeden obrázek nakreslit, třeba jen propiskou do sešitku. A vždy si tenhle záběr v hlavě nejlíp uchovám!

Hmat

Některé hory se dají projít jen v pohorkách a s rukama v kapsách. Ale o co víc pozná horskou krajinu horolezec, který se rukama a někdy i celým tělem dotýká skály. Nebojte se proto ho napodobit. Pohlaďte si horskou trávu, osahejte skálu nebo větvičku stromů, vše má svůj originální tvar. K tomu se přidává voda jako symbol života. Její kapky padaly na horské štíty, tlačily se v útrobách skalisek, vyvěraly v pramenech, skákaly po horských kaskádách a vodopádech a teď tady v potoku si mohou najít vaši dlaň! Nebojte se vody! Voda navrací energii. I když je studená, že člověk na prstech ztrácí cit, přinese uvolnění a pocit tepla. Cit vás propojí s horami. Již při prvním vstupu do doliny ucítíte na tváři závan větru, který vás bude provázet po většinu času.

Indiáni Lakotové chápali vzduch a vítr podobně jako křesťané vodu – jako něco očistného, v čem se koupou. Nechte se tedy koupat v čistém vzduchu.

Sluch

Nikdy jsem nepochopil někoho, kdo chodí po přírodě s walkmanem. Zvuk přírody je pro mne něčím neopakovatelným. Zpěv malých ptáčků, křik dravých ptáků, jelení říje nebo pískání sviště je něčím nezapomenutelným. Ale i bublání horských potoků, ohlušující řev vodopádů anebo šumění stromů. Vždy mě fascinovalo právě šumění větru v korunách stromů horských lesů. Svahy porostlé stromy fungují jako varhany v chrámu, je to zážitek.

Vůně

Ač se budu snažit sebevíc, nedokážu se v těchto řádcích oprostit od „Hry na vonnou paměť“ z knihy Karpatské hry od Miloslava Nevrlého. Čich je velmi důležitým smyslem. Stejně jako dítě pozná po vůni svoji mámu a vy svojí oblíbenou osobu (nebo hospodu?). Tak při vůni, kterou jste cítili kdysi, při stanování v říční zátočině, se vybaví ty nejsilnější vzpomínky.

Vzpomínky na vůni jsou nejsilnější ze všech! Staré zápisníky se ztratí, fotografie blednou, ale jakmile ucítíte šišku z borovice, hned si vzpomenete, kde jste podobnou našli před lety. Jaký byl krásný výhled, jak moc foukal vítr, hory byly zalité sluncem a v dáli šuměl vodopád. Čichejte ke všemu! Hory nabízí mnoho vůní! I hnůj vám může přinést krásné vzpomínky na horskou stráň, kde se s koňmi stahovalo dřevo.

Chuť

Tady se přiznám, že moje touha popsat hory všemi smysly poněkud narazila. Já mám hory především spojené s chutí klobás, paštik a kotlíkových jídel. A když se to má blíže vázat k místu, vzpomenu si na uzený ovčí sýr z Rusinowy polany.

Ale pak se mi v mysli přeci jenom objevila pravá chuť hor. Obrovské borůvky, které jsme si přimíchávali do pudinku na tábořišti v Bielovodské. Nebo rudé maliny v Ráčkové dolině – to se nezapomíná. A ještě samozřejmě chuť horské vody! Ale ne z PETky, ale přímo z pramene.

Tohle všechno nám můžou dát hory. Tohle všechno nám mohou dát Tatry.

Použité zdroje:

Wikipedia

• Miloslav Nevrlý knihu Karpatské hry o Rumunských horách původně psal pro přátele Poldu Kukačku a Vláďu Slouku z Ústí nad Labem. Až převratu v roce 1989 mohla vyjít legálně.