Jahňací štít

Turisticky přístupný Jahňací štít (polsky Jagnięcy Szczyt) nabízí krásné pohledy - na jih na Lomnický a Kežmarský štít, Baranie rohy, na západ na Ľadový štít. Na východě leží v těsné blízkosti Kopské sedlo, v němž končí Vysoké Tatry a dále pokračuje dolomito-vápencový hřeben Belianských Tater. Z vrcholu Jahňacího štítu vybíhá k jihovýchodu krátká, ale výrazná rozsocha Kozího štítu, oddělující Červenou dolinu od Doliny Bielych plies. Na severní straně hřebene se pak rozkládají Zadné Meďodoly.

Malebné panorama patří k nejkrásnějším v Tatrách. Zároveň je Jahňací štít (obdobně jako nedaleký Kolový štít) dobře viditelný i ze vzdálenějších vyhlídkových vrcholů, např. z Rysů či Kriváně, a to díky prohnutému tvaru tatranského hřebene. Přímou viditelnost mezi jmenovanými vrcholy v západní a východní části Vysokých Tater totiž nijak neomezují masivy a rozsochy nejmohutnějších velikánů.

Prvovýstup

První zaznamenaný výstup vykonal Robert Townson s lovcem kamzíků H. Grossem v roce 1793. Jejich cesta přitom vedla obdobnou trasou, jako dnešní turistický chodník – kolem Červeného plesa a jihozápadním hřebenem přes Kolové sedlo. Prvovýstupci pak scházeli severovýchodním hřebenem do Kopského sedla, kde se Townson po túře kochal krásou vápencové květeny Belianských Tater. Další výstup je datován až z roku 1858 – M. Róth s dalším společníkem prostoupili hřeben Jahnencov.

Zimní výstup uskutečnili v roce 1911 A. Gy. Hefty a L. Rokfalusy.

Výstupové cesty

Turistickou výstupovou i sestupovou trasou je žlutě značený chodník od Zeleného plesa přes Červenou dolinku, poslední úsek pak vede přes Kolový priechod po hřebeni na vrchol. Do doliny Zeleného plesa se přitom můžeme dostat hned několika způsoby – od Bieleho plesa, dolinou Kežmarskej Bielej vody anebo od Skalnatého plesa přes Velkou Svišťovku. Horolezecky není Jahňací štít příliš vyhledávaný – zajímavější jsou spíše výstupy v rozsoše Kozího štítu či Kolový štít, a především Jastrabia veža, vypínající se nad Zeleným plesem.

• Název štítu neupomíná na ovčí jehňata, ale spíše na mláďata kamzíků, stejně jako sousední Kozí štít pravděpodobně vděčí za název místnímu pojmenování kamzičích samic. Lov kamzíků byl dlouho důležitým ekonomickým přínosem obyvatel podtatranských obcí.
• V severovýchodních svazích Jahňacího štítu v minulosti byly dobývány měděné rudy. To vysvětluje i názvy dolin zakončených Kopským sedlem – Predné a Zadné Meďodoly. Průzkumné a dobývací štoly měděných dolů se nacházely i těsně pod hřebenem vedoucím ke Kopskému sedlu – v době, kdy tudy sestupoval Townson s Grossem však již byly opuštěné.
• V dolině Zeleného plesa byla zaznamenána dvě prvenství: první turistická vycházka v Tatrách (v roce 1565 se sem vydala kněžna Beata Laskyová z nedalekého Kežmarku se svojí družinou), a také první známé horské neštěstí (v roce 1771 se ze  skalních stěn Černého štítu zřítil Ján Papirus).