Kůrovce nelze zakázat
6.3.
2008
Hrozí Tatrám velká kůrovcová kalamita?
Po další větrné epizodě o mimulém víkendu, kdy ve Střední Evropě řádila vichřice Emma, jsou už i v Tatrách většinou odklizené nejakutnější následky v podobě stromů padlých na silnice. Jaký ale bude další vývoj v tatranských lesích? Hrozí opakování situace po orkánu z listopadu 2004, velkoplošné holiny a přemnožení kůrovce?
Rozsah škod
Nejprve stručná rekapitulace: Vichřice o minulém víkendu vyvrátila či zlomila v území TANAPu více než 11 000 stromů, a to jen ve správě ŠL TANAPu. Je začátek března, a přitom už silný vítr letos zahrozil už podruhé. Celkem je ve státních lesích evidováno přes 20 000 padlých nebo polámaných stromů.
Poškozené porosty se nacházejí po obvodu prakticky celých Vysokých Tater, zejména v lesích, které byly již zčásti poškozené před třemi lety. Oproti tehdejšímu stavu se však nyní jedná o převážně roztroušenou kalamitu nesrovnatelně menšího rozsahu (zatím cca 14 tis. m3 dřeva ve srovnání s tehdejšími 2,5 mil m3).
Vývojový cyklus lesů
Vývoj horských lesů v oblasti Tater probíhá v přirozených podmínkách za klíčového přispění vnějších rušivých vlivů (disturbancí), jakými jsou i vítr a podkorní hmyz, mohou jimi být i požáry apod. Tyto disturbance se v podstatě dají ztotožnit s pojmem "kalamity", přičemž mají v přirozených podmínkách důležitý vliv na zachování rovnováhy v ekosystémech (např. obnovují množství živin v lesních půdách). Období gradace podkorního hmyzu po obdobných větrných kalamitách trvá (v závislosti na počasí v inkriminovaných letech) zpravidla 2-6 let, pak díky autoregulačním mechanismům (paraziti, predátoři) ustoupí.
%%full%%
Kůrovce nelze v převážně smrkových lesích zakázat a nelze ho ani vymýtit. Vzniklou situaci však lze využít ke vzniku lesa, který bude v budoucnu odolnější vůči této disturbanci (větší zastoupení pionýrských listnatých dřevin, pestřejší druhové složení i větší věková rozrůzněnost apod.
Prognozy dalšího vývoje
V tatranských lesích se již po roce 2004 nastartoval projekt obnovy a revitalizace lesů, přičemž na cca 8% tehdejších kalamitních ploch bylo rozhodnuto o výhradně přirozené obnově, na zbývajících 92% ploch je prováděna umělá obnova, případně kombinace obojího. V okolí postižených ploch však došlo také k masivnímu přemnožení podkorního hmyzu, které v současných podmínkách národního parku už prakticky není možné lidskými zásahy zastavit.
Je tedy nutné alespoň chránit okolní, dosud nezasažené porosty a čekat, až se gradace samovolně zastaví. Až dosud se tak vždy stalo, což dává (vzhledem k existenci tatranských lesů již po 10 000 let) mírně optimistický výhled na to, že zde lesy zůstanou i pro další generace.
