Kvalita přírody v TANAPu 1/2

Přírodní části parku

V současnosti tvoří asi 30 % plochy Tatranského národního parku (nepočítáme-li ochranné pásmo) natolik zachovalé přirozené ekosystémy, že jsou schopny samoregulace. To znamená, že společenstva rostlin a  živočichů zde mají schopnost bez problémů se samy obnovovat, aniž se by výrazně měnila jejich ekologická stabilita, vnitřní struktura nebo druhová rozmanitost.

Takto neporušenou přírodu najdeme dnes vedle nedotknutých vrcholových partií také v různě rozsáhlých fragmentech společenstev roztroušených v pásmu horských smrkových lesů i  ve smrko-(buko)-jedlovém vegetačním stupni. Tyto ekosystémy se obejdou bez lidských zásahů i po mimořádné přírodní události, jako byla předloňská větrná kalamita. Hlavním posláním nedotčených zákoutích TANAPu je vedle poznávání jejich krás také výzkum přírodních procesů a monitoring stavu přírody, což uznávají vedle ochranářů i lesníci.

Antropicky silně ovlivněné části parku

Pravý opak představují plochy s významně sníženou ekologickou stabilitou (také cca 30% TANAPu). Plošně nejrozšířenější jsou v  této kategorii monokulturní lesní porosty, dále sem patří nejbližší okolí tatranských osad, sportovních areálů či komunikací a  také luční společenstva v pásmu lesa. Silně narušenou přírodu najdeme i nad hranicí lesa, zejména jako důsledek pastvy v minulosti - odlesněné svahy, na nichž je návrat k přirozenému stavu dlouhodobě blokován erozí půdy či lavinami.

Cílem péče o národní park v antropicky silně přeměněném prostředí je udržet rovnováhu mezi člověkem a  přírodou tak, aby tu lidé mohli pobývat, relaxovat, poznávat přírodu i šetrně hospodařit. I v budoucnu bude žádoucí pravidelná lidská péče (kosení luk, oprava cest, údržba chodníků), na čemž se s  lesníky a dalšími hospodáři shodují i představitelé ochrany přírody. V  lesním hospodaření se počítá s výchovou porostů (těžby dřeva, výsadby) a  také s odstraňováním následků kalamit (zpřístupňování cest, zásahy proti škůdcům).

Účelem ochranářské péče v této části parku po každé kalamitě musí být co nejrychlejší rekonstrukce lesa, což je myslitelné pouze za nasazení lesní techniky a umělé obnovy. Je jen třeba při tom používat šetrné technologie (ne tedy např. práškování porostů proti škůdcům) a zároveň více dbát na přirozené zastoupení dřevin (prevence vzniku dalších nepřirozených a nestabilních monokultur).

Něco mezi

Existují ovšem přechody mezi předchozími kategoriemi, tvořící dokonce většinu národního parku. Přibližně 40 % území TANAPu totiž pokrývají ekosystémy, jejichž autoregulační schopnost je v důsledku změny jejich vnitřní struktury částečně oslabená. Především se jedná o lesní porosty se zastoupením původních dřevin, avšak s  člověkem poněkud pozměněnou věkovou a prostorovou strukturou.

Patří sem i  některé plochy, na nichž vlivem dřívějších lidských zásahů (pastva, vypalování, těžba dřeva) nenajdeme vzrostlý les, ale již zde po dlouhou dobu probíhá spontánní sukcese. Smyslem péče o tyto části TANAPu by mělo být jemné usměrnění přírodních procesů vedoucí k obnově samoregulačních schopností.

Není zde cílem les rychle vypěstovat, ale spíše zabezpečit jeho postupnou přeměnu na přírodě bližší porosty. Právě v tomto aspektu se však rozcházejí zájmy ochrany přírody a hospodaření v  lese. Podrobněji se s jejich argumenty seznámíme v dalším článku.