Lišejníky
19.4.
2004
Na vrcholech se setkáme zpravidla už jen s lišejníky
Hory pro řadu lidí znamenají mimo jiné zachovalé lesy a druhově bohatá rostlinná společenstva. To však platí jen do úrovně alpinského vegetačního stupně. Při přechodu do vyšších poloh (subnivální stupeň) souvislý vegetační pokryv rychle ustupuje a s kvetoucími rostlinami se setkáváme stále vzácněji.
Přesto jsou i nejvyšší partie Tater porostlé velmi zajímavými organismy.
Symbióza
Lišejník z biologického hlediska představuje jakýsi dvojdomek - skládá se z houby a řasy nebo sinice. Obě složky spolu většinou žijí v oboustranně prospěšné symbióze, ale charakter stélky i pohlavní rozmnožování určuje houba.
Pomocí houbových vláken lišejník čerpá vodu a minerální látky, buňky řas či sinic pak obstarávají fotosyntézou zásobní organické látky.
Lišejníky na horách
Hory jsou vedle polárních oblastí nejnápadnějším místem, kde rostou lišejníky ve velkém množství. Skalnatá stanoviště, suťové osypy či skalní bloky jsou extrémním biotopem, kde vyšší rostliny mají jen malou šanci se uchytit. Právě zde se otevírá prostor pro mnohé lišejníky, které jsou schopny růst i v těchto nehostinných podmínkách. Jejich příchytná vlákna neboli rhiziny dokáží proniknout přímo do horninového podloží.
%%full%%
Lišejníky si při tom pomáhají vylučováním agresivních látek, které vylučují do substrátu (tzv. licheninových kyselin). Rozrušují tím skalní podloží, z něhož získávají potřebné minerální látky. Účinek těchto kyselin se však projevuje jen ve velmi tenké vrstvě podloží bezprostředně pod stélkou.
Nejvýznamnější zástupci
Lišejníky se proto obvykle neřadí do rostlinné říše, ale vyčleňuje se jim samostatné oddělení (Lichenes) v systému hub.
V ČR a na Slovensku se vyskytuje přes 1500 druhů lišejníků, z nichž některé jsou pro hory zcela charakteristické. Začneme-li pátrat v lesích na úpatí hor, nejčastěji najdeme zástupce provazovek (rod Usnea), vousatce (Bryoria) či větvičníky (Evernia a Pseudevernia).
Nejběžnějším lišejníkem nad hranicí lesa pak je výrazně žlutý mapovník zeměpisný (Rhizocarpon geographicum), který podobně jako terčovky (Parmelia) či skalačky (Rocella) osidluje přímo povrch skal. Zajímavým druhem vysokých poloh je šídlovec kůstkovitý (Thamnolia vermicularis).
Možnosti využití lišejníků
Z řady druhů může mít člověk přímý materiální prospěch. Z některých se získávají suroviny pro výrobu barviv - např. provazovka vousatá (Usnea barbata), dutohlávky (Cladonia) či větvičníky (Evernia).
Ve skandinávských zemích představují lišejníky, zejména dutohlávka sobí (Cladonia rangiferina) významnou složku pastvy dobytka.
Zajímavosti
- Z různých lišejníků se zase připravují léčiva - například výše zmíněný šídlovec Thamnolia vermicularis slouží v asijských horách k odčervování lidí i dobytka.
