Lýkožrout je součást přírody?

Larva, kukla, brouk

Minule jsme si popsali, jak se dospělí lýkožrouti ((Ips typographus) zavrtávají pod kůru smrků, tam se páří, kladou vajíčka, z nich se vyvíjejí larvy, které se na konci svého vývoje zakuklí. Při příznivém počasí se z kukly již za 14  dnů líhnou mladí brouci, někdy však mohou kukly pod kůrou i přečkat zimu.

Vylíhlým broukům trvá nejméně 3 týdny než pohlavně dospějí. V té době se živí lýkem nejčastěji v okolí komůrky. Celý vývojový cyklus trvá za průměrných podmínek asi 10 týdnů, v méně příznivých podmínkách se vývoj prodlužuje, naopak ve velmi příznivých podmínkách to může být i pouhých 7 týdnů.

Vývoj kůrovcové kalamity

V horských oblastech se za rok většinou vyvine pouze jedno pokolení kůrovců, v příznivějších klimatických podmínkách (teplejší a sušší pahorkatiny) se však mohou během jednoho roku vyvinout dvě, výjimečně i tři generace. V takových případech představuje nekontrolované šíření škůdce a napadání dalších stromů už vážné narušení stability lesa (zvláště, je-li stejnověký a všechny stromy jsou tedy vhodné pro napadení ve stejné době).

Tehdy hovoříme o  kůrovcové kalamitě. Ze všech vývojových stádií lýkožrouta škodí nejvíce larvy, vytvářející při svém krmení typický požerek. Protože již víme, že napadení stromu probíhá velkým množstvím brouků současně (až tisíce jedinců na jeden vzrostlý smrk), dojde k narušení vodivých pletiv, čímž je strom oslabován a pomalu usychá.

Ničitel i potrava

Ačkoliv jsou lýkožrouti považováni za nebezpečné škůdce, plní v  lesním ekosystému několik významných funkcí, aniž ohrožují jeho existenci. V přirozených podmínkách (nestejnověký les) zajišťují kůrovcové epizody prostorovou rozrůzněnost (patrovitost) lesa a jeho dobrý zdravotní stav, protože napadají staré, slabé a nemocné stromy a uvolňují tak místo nové generaci. Mimo to jsou součástí složité potravní sítě celého ekosystému. Např. pro dravý hmyz (střevlíci, pestrokrovečníci, mravenci atd.) a řadu ptáků (šplhavci, brhlíci) skýtají dospělci či larvy kůrovců oblíbenou potravu.

Pro cizopasné druhy hmyzu (vosičky, lumčíky) zase lýkožrout představuje hostitele jejich vývojových stadií. Kromě těchto druhů existuje v dobře fungujícím lese několik desítek dalších nepřátel lýkožroutů - především plísně, roztoči a jiní parazité, bakteriální infekce apod., které se uplatňují zejména při vrcholu gradace (přemnožení kůrovce), kdy dochází k oslabení jedinců nedostatkem potravy a vnitrodruhovým stresem. Představa, že se kůrovci množí bez omezení, proto není správná. Existuje celá řada faktorů, které v přírodě udržují populace v "rozumných" mezích. Vedle spoluúčasti uvedených organismů hraje zásadní roli především počasí.

Asanace

Asanace - tedy pokácení napadených stromů a oloupání kůry, případně její spálení, jsou-li brouci už vylíhlí, je nejpoužívanější metodou boje člověka s kůrovcem. Úspěšnost asanace závisí na rozloze a  přístupnosti kůrovcem napadených ploch a na důslednosti, s níž se provádí. Je-li napadeno pouze několik stromů ("kůrovcová oka"), lze pokácením a odkorněním či odvezením těchto stromů účinně zabránit případnému dalšímu rozvoji kůrovce.

Jsou-li kůrovcem napadeny větší plochy smrkových porostů, přináší asanace i negativa, např. vznik holin a porostních stěn (náhle osluněné stromy na okraji holiny, které mají největší pravděpodobnost dalšího napadení a  rozmnožení zbytku kůrovců). Porostní stěny se rovněž snadno lámou větrem a holiny se mohou rozšiřovat. Významná nevýhoda asanace spočívá v tom, že dochází i k ničení přirozených nepřátel kůrovce - mnozí se totiž šíří právě z napadených stromů, které jsou objektem asanace, avšak s určitým zpožděním za kůrovcem.

V národním parku, kde má být chráněna celá škála rozmanitých životních forem, je proto velmi důležité netěžit stromy, které kůrovec již opustil. Mezi další metody prevence a boje s kůrovcem patří pokládání lapáků (návnadných kmenů, které se po nalétnutí brouků odvezou) či feromonových lapačů (pasti s  výparníky se syntetickým feromonem).

Příčiny kalamit

Důvedů, proč se kůrovec přemnožuje, je více, za hlavního viníka ale můžeme označit s jistotou člověka. Nebýt umělého rozšiřování smrkových kultur, neměl by brouk nikde dostatek potravy na to, aby mohly jeho populační hustoty nekontrolovaně vzrůstat. Dále je třeba si uvědomit, že v různověkém lese (třeba i v přirozené horské smrčině) se současně vyskytují vedle vhodných věkových sort i stromy příliš mladé, než aby si na nich lýkožrout pochutnal, a stromy rozkládající se, které hostí přirozené parazity a predátory podkorního hmyzu.

Až "vyklizením" mrtvého dřeva a vypěstováním stejnověkého porostu vznikají podmínky pro nepřirozeně úspěšné množení škůdců. Tento stav umocňuje skutečnost, že se současné klima otepluje, a tak i na horách už tu a tam dochází k  zrychlování generačního cyklu lýkožroutů.