Mlok skvrnitý

Poznávací znaky mloka

Mloka od čolků snadno pozná i laik, především díky charakteristickému žluto-černému zbarvení, ale i podle celkového vzhledu - široké hlavy, zakulaceného čenichu, mírně zploštělého těla. Ocas je kratší než tělo, víceméně kruhovitého průřezu (na rozdíl od čolků se nikdy nevytváří ploutevní lemy či kožní hřeben). Uprostřed hřbetu jsou 2 řady žláznatých jamek a na bocích po jedné řadě nápadných bradavek, které jsou na těle spojeny příčnými rýhami. Základní barva je temně černě lesklá, kresbu tvoří vzorek žlutých nebo žlutooranžových skvrn. Břicho je jednobarevně černé, někdy jemně skvrnité. Na rozdíl od samic mají samečkové silněji vyvinutou, často poněkud vystouplou kloaku a jsou obvykle menší. Larvy jsou tmavě šedohnědé s mramorováním. Dospělé samice mloka dosahují maximální velikosti kolem 20 cm (samci obvykle do 16 cm).

Způsob života

Mlok obývá vlhčí, především listnaté a smíšené lesy, od dubohabřin v nížinách a pahorkatinách až po horské bučiny a smíšené buko-smrkové lesy. Živí se bezobratlými živočichy, především žížalami, slimáky, larvami hmyzu, případně dospělými brouky. Preferuje zarostlé a suťovité svahy, kde nachází dostatek dutin pod kameny a vývraty, pukliny, ztrouchnivělé pařezy či nory hlodavců. V nich se většinu dne ukrývá, jedná se totiž o tvora s převážně noční aktivitou. Ovšem za deště (nebo těsně po dešti) jej můžeme pozorovat i v deních hodinách, nejčastěji v okolí potůčků a pramenišť, a to zejména v době kladení mláďat.

Specifické rozmnožování

Ano, v předchozí větě se nejedná o překlep, mločí samice na rozdíl od většiny našich obojživelníků opravdu klade živá mláďata. Oproti žábám a čolkům, rozmnožujícím se ve vodě, se mloci také páří na souši, a to od července do října (někdy až v listopadu). Oplozená vajíčka se v těle samice vyvíjejí celý zbytek roku, dále celý následující rok, a teprve na dalším jaře (tj. ve třetím kalendářním roce od oplození) tyto již zcela samostatné larvy vypouští samice do vody. Pro kladení larev si vybírají klidná a zastíněná místa s mělčinami hlavně v malých potůčcích s čistou vodou. V takových tůňkách lesních potůčků pak můžeme pozorovat třeba 20-40 larev (zcela výjimečně až 60-70) z jedné takové "snůšky". K metamorfóze larev dochází koncem léta, někdy ale až na jaře dalšího roku (mláďata do té doby dorostou do velikosti cca 5-7 cm). Pohlavně pak jednotliví jedinci dospívají ve 3. až 4. roce života.

• Mlok skvrnitý se dožívá 25-30 let, ojediněle i více (v zajetí údajně až přes 50 let).
• Samice mloků v sobě část sezóny mívají larvy dvojí velikosti a dvojího stáří: ještě nesamostatné larvy z oplození v uplynulé sezóně, a větší larvy z předminulého roku, připravené k vypuzení na rozmnožišti.
• V ČR i na Slovensku žije východní  poddruh mloka (Salamandra salamandra salamandra), v západní Evropě se však vyskytuje celá řada jiných poddruhů, z nichž některé se vyznačují např. žluto-černými podélnými pruhy namísto charakteristických skvrn.
• Na svou obranu používá jed salamandrin, který vyměšuje ze žláz za očima. Salamandrin není pro člověka příliš nebezpečný, pokud se však dostane např. do očí způsobuje silné pálení. Díky této schopnosti nemá téměř žádného přirozeného nepřítele, největším nebezpečím je pro něj člověk.