Novou lanovkou na Hrebienok

Co už je historie

Od konce 19. století je oblast Hrebienka hojně navštěvovaná. V  roce 1865 Ján Juraj Rainer postavil na Starolesnianskej poľaně první turistickou chatku v Tatrách, v místě dnešní Bilíkovy chaty začal roku 1883 spišskosobotský komposesorát s výstavbou Studenovodských kúpeľov. Rok 1904 a otevření smokovského Grandhotelu znamenal prudký rozmach zimních sportů a Hrebienok nutně potřeboval dopravní spojení. První licenci na stavbu lanovky získaly pánové Krirger a  Matejka z Popradu. Ti jí však později převedli na společnost Phoebus, která v té době budovala i Tatranskou elektrickou železnici.

Nakonec ale smokovecká stanice TEŽ přímo na lanovku nenavazuje. Stavitelé se tak vyhnuli převýšení, zástavbě i křižování s Cestou slobody. Technologické zařízení první lanovky dodala rakouská firma Union A. G. z Vídně. Elektromotor v horní stanici poháněl ocelové lano, které táhlo rychlostí 2,5 m/s otevřené vozy pro 45 cestujících od firmy Granz z Budapešti. První jízda se uskutečnila 21. prosince 1908.

V průběhu let se postupně měnily pohonné motory až na výkon 4,5 m/s. V  roce 1950 lanovka dostala i kryté vozy. Zásadní rekonstrukce však začala roku 1967 před MS v klasickém lyžování roku 1970. Byly postavené nové plně vybavené staniční budovy a nová trať. Nový elektrický agregát dodala firma Ward-Leonard. Ten tahal rychlostí 5 m/s nové vozy od italské firmy Ceretti & Tanfani z Milána.

Lanovka, na kterou se můžete těšit

Po více jak 30 letech provozu bylo potřebné vše znovu inovovat. Dnešní nové technologie v lanovce umožňují větší komfort i bezpečnost. A  tak 16. září letošního roku vyjela stará lanovka naposledy. Po slavnostním zakončení začaly stavební práce, byl rekonstruován celý kolejový svršek a vybudována nová výhybna.

Novou technologii lanovky dodal rakousko-švýcarský koncern Doppelmayr / Garaventa, který je dnes jedničkou mezi výrobci lanovek. Cestovní rychlost se zvedne na 10 m/s a přepravní kapacita z 900 na 1300  osob/hod. K tomu budou sloužit nové vozy od švýcarské firmy Gangloff. V nich je 6 oddělení pro 160 pasažérů a samostatná kabina pro obsluhu. Cestování bude opět ve stoje, ale ve směru jízdy jsou sklopitelné sedačky. Vozy budou ve stanicích vyhřívané a tak cestující budou moct pohodlně sledovat panorama hor. Sloužit jim k tomu budou velká prosklená okna a také i prosklená střecha. Přeprava bude možná též pro kola, saně a nově se mohou svézt také vozíčkáři.

Vozy jsou odolnější, přelakované kvalitním lakem, který umožňuje odstranit i graffiti. Staniční budova má nově zrekonstruovanou vstupní část, nástupiště, pokladny a toalety. V příštím roce dostane i nový plášť, kterému bude dominovat kámen, dřevo a sklo. Projekt vypracoval prešovský architekt Peter Marcinko.

Nemálo technických zajímavostí

Pozemní lanovka je dlouhá 1937 m s průměrným sklonem 12,8 %. Dolní stanice je 1033 m n. m. a horní v 1280 m n. m. Vozy tažené 34 mm silným lanem se u prostřed tratě míjejí na Abtově výhybně. Právě ta bývá místem největšího zájmu cestujících a mnoho z nich si zde položí otázku, jak to tam vlastně funguje. Zvláště když při detailním pohledu nelze spatřit žádné pohyblivé části jako na klasické železnici.

Abtova výhybna nic takového nemá a pracuje na daleko jednodušším principu. Každý vůz lanovky má na jedné straně kola s dvojitými okolky (železniční má pouze jedno) a na druhé straně kola úplně hladká bez okolků. Při průjezdu výhybnou se kola s dvojitým okolkem drží vnější nepřerušené kolejnice a plochá kola předrncají po vnitřní, přerušené lanem. Jednodušeji to snad ani nelze vymyslet.

Svést se můžete už tuto sobotu, ve dnech 22.12-23.12. bude zpáteční lístek na pozemní lanovku stát rovných 100,- SKK.