Ostrý Roháč (2088 m) a Plačlivé (2125 m)

Popis

Od autobusové zastávky a parkoviště u Zverovky či u hotelu Osobitá nebo z placeného parkoviště jdeme hodinu a půl po asfaltové cestě Roháčskou dolinou. Můžeme si zatím všímat lavinových drah, které zasahují zleva až k silnici, anebo se necháme navnadit panoramatem hřebene Roháčů vpravo a před námi.

U bufetu na místě vyhořelé Ťatliakovy chaty a stejnojmenného ledovcového jezera končí červená značka, zeleně značený chodník odbočuje prudce doleva. V serpentinách se za necelé tři čtvrtě hodiny vyšplháme do kosodřeviny a chvíli poté staneme v sedle Zábrať (Zabratowa Przełęcz), odkud získáme první výhled. Další stoupání na Rákoň (Rakoń) je ještě docela pohodlné. Na tomto vrcholu se dostáváme na hřeben tvořící státní hranici Slovenska a Polska. Po ní pak jdeme ještě asi čtvrthodinu téměř po rovině. Pak idylka skončí a začíná opravdový "krpál" na vrchol Volovce (Wołowiec). Po cestě se nám nabízí pohled na malebné Roháčske plesá.

V Jamníckem sedle (Jamnicka Przełęcz), kam sestoupíme z masivu Volovce, vidíme pod sebou Jamnícke plesá a cestu kolem nich do Jamnícke doliny. My však zůstaneme na hlavním hřebeni a začneme opět stoupat k vrcholu Ostrého Roháče. Cesta se klikatí sutí, mezi kameny a skalkami, těsně pod vrcholem už musíme skalnatý terén překonávat zvlášť opatrně. Naštěstí zde nalezneme oporu v podobě řetězů, které byly koncem sezóny 2009 nově doplněny v celém problémovém úseku. Na žulovém dvouvrcholu není vhodné delší zdržování, a tak se vydáme přes další řetěz po skalnatém hřebínku dolů a směrem na Plačlivé. Tento úsek, značený na hodinu cesty, je sice možné překonat i za kratší dobu, ale hodně záleží na množství turistů. Při velkém návalu na řetězech a úzkém chodníku zdaleka ani hodina nemusí stačit. Výstup na Plačlivé už tak exponovaný není, nejprve trochu traverzujeme jeho jihovýchodní stěnu, až se dostaneme k pohodlnější cestě, stoupající ze Žiarskeho sedla na vrchol a po ní nejvyššího bodu dnešní túry dosáhneme už snadno. Po vychutnání pohledu na sever do Roháčské doliny, k západu na Tri Kopy, Baníkov a Príslop, na jih k vrcholu Barance i na východ přes Otrhance a Bystrou k Vysokým Tatrám, je čas myslet na sestup.

Zpáteční cesta zahrnuje nejprve exponovaný úsek hřebene zvaný Nohavica, který nás přivede do Smutného sedla. Tento úsek není sice tak obtížný jako vrcholová část Ostrého Roháče, ale nepodceňujme jej, zejména za zhoršené viditelnosti. Na Nohavici se bohužel stále více "podepisují" turisté stavěním desítek či stovek mužíků. Ze Smutného sedla pak už jen klesáme do Smutné doliny. V kosodřevině se připojíme na naučný chodník Roháčske plesá a ten nás dovede opět k Ťatliakovu jazeru. Už známá cesta po asfaltu dolů na Zverovku nás přivede zpět.

Zverovka (hotel Osobitá - SAD, 1025 m) - po rozc. Adamcuľa (ústí Spálené dol.) (1:00) - Ťatliakova chata (1360 m) (0:30) - po sedlo Zábrať (1656 m) (0:45) - po Rákoň (1876 m) (0:30) - po Volovec (2063 m) (0:45) - po Jamnícke sedlo (1910 m) (0:30) - Ostrý Roháč (2088 m) (0:45) - Plačlivé (2125 m) (1:00) - Smutné sedlo (1962 m) (0:30) - po rozc. ve Smutné dol. (0:45) - Ťatliakova chata (0:45) - po Zverovka (1:45).

Celkem 9:15 hod.

Pozor! Naší fyzičce dá nejvíce zabrat strmé stoupání na Volovec. Značné technické obtíže jsou mezi Plačlivým a Ostrým Roháčem, kde máme k dispozici jistící řetězy. Opatrnost na nich je na místě, neboť se zde v exponovaném terénu často setkáme i s velkým návalem turistů.

Autobusem můžete jet na Zverovku (zastávka SAD), osobním automobilem také až na Zverovku (placené parkoviště).

• Opačným směrem je cesta značena na 10:00 hod. Nejnamáhavější je v tomto případě výstup do Smutného sedla.
• Z Plačlivého také sestoupíme do Smutného sedla, ale odtud se obrátíme do Žiarske doliny. Po pokračujeme přes Žiarskou chatu do ústí doliny k zastávce SAD. Varianta je časově stejně náročná jako původně popsaná túra, celkem trvá 9:15 hod.
• Další možností je sestup ze Smutného sedla Smutnou dolinou na rozcestí s naučným chodníkem okolo Roháčských ples. Po tomto chodníku se vydáme doleva (po ) a zase chvíli stoupáme k nejvýše položenému plesu (1719 m). Zelená značka zde opouští naučný chodník a stoupá k Baníkovskému sedlu, my po něm pokračujeme po dolů k Roháčskému vodopádu. Odtud je už jen asi 15 minut k asfaltce na Zverovku. Celková délka trasy činí 10:15 hod.

• Plačlivé (neboli Plačlivý Roháč) a jeho soused Ostrý Roháč dali jméno celé této části hřebene Západných Tater. Jejich výjimečnost spočívá hlavně v romantické rozeklanosti vrcholů, která v této části Tater není obvyklá. Tvoří spolu charakteristické dominanty při pohledu z Liptova i Oravy.
• V závěru Roháčske doliny se nachází Roháčske plesá (celkem jich je pět). Vznikla v karech pod Tremi kopami, Plačlivým a Ostrým Roháčem. Takové množství ples nenajdeme v žádné jiné dolině v Západních Tatrách. Vede kolem nich naučná stezka s deseti zastávkami.
• Chata Zverovka, stojící v ústí Látané doliny, slouží také jako informační centrum TANAPu a stanice Horské záchranné služby. Po cestě ze Zverovky do Zuberce (45 minut chůze) můžeme navštívit Múzeum Oravskej dediny. V  tomto krásném skanzenu stojí na rozloze 20 ha cca 60 objektů lidové architektury.