Sjezdovky v národním parku

Dnes nestačí lyžařům kdejaká horská louka či obyčejná úzká sjezdovka. Chtějí více. Stoprocentní služby, upravené sjezdovky, technický sníh, večerní osvětlení. Kromě lyžařů to požaduje i  Mezinárodní lyžařský svaz (FIS). To všechno samozřejmě není v horské krajině přirozené a více či méně to ovlivňuje životní prostředí.

Umělé zasněžování

Umělý (technický) sníh je fenoménem dnešní doby. Bez jeho existence si lze jen těžce představit konkurenceschopnost lyžařského areálu či možnost pořádání sportovních akcí. Právě tato služba lyžařům má však výrazný dopad na přírodní prostředí. Sjezdová trať dle kvality povrchu spotřebuje 200 až 600 litrů vody na m² za sezónu! V přepočtu na plochu sjezdovky to je úctyhodný objem vody, který může někde chybět. Zvláště bere-li se voda z horských bystřin a potoků. Právě tam může v  zimních měsících pokles vody způsobit ohrožení živočichů, zimujících u  dna. Pokles vodní hladiny je vidět i na větších vodních plochách.

Například zasněžování v Areálu snow způsobí pokles hladiny Štrbského plesa až o 1 m! Návratnost vody ze sjezdové tratě do původního toku je však minimální. Voda tající na svahu jde jinou cestou, pomalu a v jiné měsíce roku. Může také hodně přispívat k erozi. Umělý sníh má totiž vyšší hustotu a tak ze sjezdovky steče i více vody než z přirozené sněhové pokrývky.

Sjezdovky a vegetace

Umělé zasněžování samozřejmě k radosti lyžařů výrazně prodlužuje lyžařskou sezónu. To ale má za následek zkrácení vegetačního období rostlin. Řada rostlin tak nestíhá vyrůst a rozmnožit se. Podle institutu pro výzkum sněhu a lavin v Davosu má také voda z rozpuštěného umělého sněhu až čtyřnásobné množství minerálů a organických látek, než na jaké je horská vegetace přizpůsobena.

Může tak dojít k nežádoucímu zvýhodnění cizorodých rostlin na úkor původních horských druhů. Mnohé druhy trpí také mechanickým poškozováním těžkými rolbami (výjimkou jsou vzácné plavuníky rodu Diphasiastrum, jimž naopak narušování půdního povrchu umožňuje přežívání). Výsledkem uvedených vlivů je zásadní druhové ochuzení rostlinných společenstev na sjezdovkách.

Stavební práce

Dříve bylo největším poškozením přírody vytvoření lesního průseku pro sjezdovku. Z tohoto důvodu se sjezdovky zpravidla stavěly na místech postižených větrnou smrští. Vybudování lyžařského vleku, případně protierozní opatření bylo jedinou stavební prací. To již neplatí.

Umělé zasněžování a osvětlení svahu si vyžadují větší stavební práce podél celé sjezdovky. Musí se až do horní části vyvést elektrická energie a rozvod vody, což není zrovna jednoduché. Nemá-li lyžařský areál dostatečný zdroj, musí se vybudovat velké vodní nádrže, z důvodu nezamrzání většinou pod zemí. U některých typů zasněžování je potřeba podél sjezdovky postavit také ocelové sloupy pro sněhové trysky. Samozřejmě je potřeba vybudovat i nezbytná občerstvovací zařízení, půjčovny lyží, lyžařský servis apod. Ty jsou však naštěstí většinou ve  spodní časti areálu.

Je to horský sport?

Sjezdové lyžování je tedy narozdíl od turistiky, cykloturistiky, horolezectví, skialpinismu ad., které nepotřebují žádné nebo výjimečné vytváření podmínek, jakýmsi umělým sportem. Sjezdové lyžování narozdíl od výše zmiňovaných sportovních disciplín nepotřebuje ke své existenci krásy národního parku. Mnoho sjezdařů si vybírá lyžařský areál podle ceny a kvality poskytovaných služeb. Nikoliv podle krásných rozhledů a  horizontů nad tratí.

Je tedy možné si položit otázku, zda je dnešní sjezdové lyžování klasickým horským sportem? A patří-li do pohoří, které chceme chránit pro jeho jedinečné krásy. Nechci tím nabádat ke zrušení či omezení stávajících areálů, ale k zamyšlení před budováním nových sjezdových tratí, což někteří navrhují třeba na místě dnešních kalamitních ploch.