Sníh a led
20.11.
2003
Za tajemstvím sněhu a ledu
K zimním horám patří samozřejmě sníh, jíní, námraza a led. Každý dobře ví, že se ve všech případech jedná o zmrzlou vodu, z chemického hlediska víceméně čistou. Ale v čem se tyto různé formy téže látky liší, podle čeho se vlastně sníh od ledu pozná?
Nabízíme vám malou exkurzi do zamrzlého světa, při níž se pokusíme popsat základní formy tuhých srážek i rozdíly mezi nimi.
Sněhové srážky
Krystaly vody mohou nabývat nejrůznějších tvarů - od rozmanitých typů sněhových vloček, jinovatku, přes firnová zrna, ledové povlaky či rampouchy až po ledovcový led. Rozdíly mezi nimi jsou způsobeny různými fyzikálními podmínkami ve chvíli jejich vzniku.
Sníh se vytváří v oblacích vysoko nad zemí, odkud vločky při překročení určité velikosti vypadávají a snáší se k zemi. Proto sněžení (stejně jako např. déšť či kroupy) počítáme mezi tzv. vertikální srážky. Naopak srážkám, uvolněným nízko nad povrchem nebo přímo na zemi, říkáme srážky horizontální.
Krystalizace a přeměny sněhu
Sněhová vločka je v podstatě ledový krystal, vzniklý z větší části přímo z vodní páry, který narůstá podle šesterečné krystalické mřížky na tak zvaném kondenzačním jádře (to ve většině případů představuje zmrzlá kapička vody o průměru cca 1 mikrometru). Výsledný tvar vloček závisí na řadě faktorů - především na teplotě a vlhkosti prostředí, kterým procházejí při pádu k zemi. Ovlivňuje je také proudění vzduchu, srážení s dalšími krystaly apod.
Po dopadu na zem dochází k postupné přeměně tvaru krystalů v závislosti na sněhové pokrývce, slunečním záření, větru atd. Odlamují se výběžky, krystaly se zakulacují, mezi nimi ubývá vzduchových meziprostor a sníh se tím zhutňuje. Tomuto procesu říkáme firnovatění sněhu, jeho výsledným produktem je firn až firnový led. Konečným stadiem (pokud se sníh hromadí nad tzv. sněžnou čárou) může být až ledovcový led.
Typy krystalů a laviny
Použité zdroje:
M. Kociánová - Kouzlo ledových krystalů. Časopis Krkonoše, 2/1998.
J. Bednář - Pozoruhodné jevy v atmosféře, 1989.
J. Bednář - Led v oblacích. Časopis Vesmír, 10/2003.
Podle stupně přeměny se dá rozlišit několik typů sněhových krystalů - např. prachový či plstnatý sníh, kulatý a hranatý firn apod. Tato klasifikace je důležitá zejména při lavinové prevenci, neboť o některých typech ledových krystalů je známo, že jsou méně stabilní a mohou tak způsobovat zvýšené lavinového nebezpečí.
Z tohoto hlediska je nejrizikovějším typem krystalů tzv. dutinová jinovatka, vznikající sublimací vodní páry uvnitř sněhové pokrývky. Krystaly dutinové jinovatky tvoří šestiboké duté jehlany, jejich vrstvy jsou velmi křehké a nestabilní. Právě v nich dochází nejčastěji k odtrhům sněhových lavin.
Horizontální srážky
Nakonec ještě zmínka o horizontálních srážkách. Na chladném povrchu země (trávě, kamenech) se při teplotě pod bodem mrazu vytváří z vodních par tzv. jíní. Tvoří ho všestranně rozložené jehličky ledu. Povrchová jinovatka se od jíní odlišuje plochými listovitými krystaly, vznikajícími za teploty nižší než -8°C na povrchu sněhové či ledové pokrývky. Jinovatka někdy také může vypadávat přímo z vrstvy ledového vzduchu výše nad zemí (nikoliv z mraků!).
Na krystalech jinovatky se láme sluneční světlo, čímž se nápadně odlišuje od beztvaré námrazy, která vzniká namrzáním vodních kapiček na chladných předmětech při teplotě mezi -2 a -10°C. Námraza za spolupůsobení větru vytváří známé narostlice např. na rozcestnících a tyčích zimního značení. Fyzikální podstatou je tedy námraza bližší vodnímu ledu (rampouchy, ledopády).
