Spory o Tichou a Kôprovou dolinu

Fakta a zajímavosti

Začněme základními fakty, která se společně vztahují k dolinám mezi Západními a Vysokými Tatrami. Patří k nejdelším v pohoří (Tichá dolina měří asi 14 km, Kôprová jen o málo méně) a také rozlohou se řadí na přední místa. Obě nesou výrazné stopy glaciální modelace. Sníh ostatně dodnes významně ovlivňuje vzhled zdejší krajiny.

Projevuje se např. to v největším počtu lavinových drah (Tichá dolina - úbočí Červených vrchů). Ledovec v poslední době ledové dosahoval v Tiché dolině délky přibližně 5,5 km při tloušťce ledu až kolem 130 m. Právě to je příčinou strmosti zdejších stěn a značné výšky vodopádů (Kôprová dolina - nejvyšší je Kmeťov, dále Vajanského vodopád, v Tiché např. Tomanovský vodopád). Kromě toho se v Kôprové dolině třpytí rozlehlé hladiny Temnosmrečinských ples a vody z obou dolin významně nápájejí Váh.

Chráněné fenomény

Území obou dolin patří k přírodovědecky nejcennějším lokalitám Slovenska. Jsou proto zařazeny do pátého stupně ochrany v kategorii Národních přírodních rezervací. Samozřejmě už samotná horská scenérie by zasloužila nejvyšší ochranu, zde se k ní však navíc přidávají výjimečná horská společenstva (alpínské louky či porosty limby) či mnohé vzácné druhy rostlin i živočichů (řada z nich kriticky či silně ohrožených).

Mimo jiné se jedná o nejvýznamnější útočiště medvěda ve Střední Evropě, přes zimu lze na území obou dolin napočítat až kolem čtyřiceti medvědů. Z neživé přírody je Tiché dolině chráněno např. unikátní paleontologické naleziště dinosauřích stop z počátku druhohor či vápencový vysokohorský kras včetně nejhlubší propasti Zadný Úplaz (-164 m).

Vliv člověka

Vedle přírodních procesů byl důležitý také historický vývoj lidského využití obou dolin. Především v Kôprové dolině kolem Kriváně mělo nezanedbatelný vliv hornictví, které od 15. do 18. století výrazně měnilo tvář krajiny. Dnes jsou v úbočích Kriváně již sotva znatelné staré stezky a štoly, většinu doliny opět zakryly lesy, tehdy však bylo celé území velmi silně poznamenáno těžbou rud i odlesněním.

Lesy samozřejmě odedávna sloužily k lovu zvěře, pozemky nad hranicí lesa byly intenzivně využívany jako pastviny. Protože stáda ovcí, krav, dokonce i prasat byla neuvěřitelně početná (citace), docházelo často k rozšiřování pastevních ploch, zejména na úkor kosodřeviny. Nešetrné zemědělské využití vydrželo až do období předválečného a doznívalo ještě po roce 1945.

Dvě vize

Právě jizvy po lidské činnosti jsou příčinou, proč se představy Správy TANAPu a Štátných lesov o budoucnosti území rozchází. Jde o to, co vlastně v dolinách chránit. Má to být aktuální stav (včetně pravidelně, i když šetrně obhospodařovaného vzrostlého lesa, dobře turisticky přístupných cest, kosených luk atd.)?

Anebo "divoký", těžko předvídatelný, ale také nerušený přirozený vývoj (včetně prolámaných, nepřístupných a kůrovcem poškozených porostů, sukcesi podléhajících zbytků pastvin)? Zalesňovat opětovně horní hranici lesa a  chránit tak údolí před lavinami, půdu před erozí, území níže v povodí před škodami na majetku?

Nebo místo regulace vývoje nechat volně působit všechny přírodní procesy (např. opakující se padavé větry) a umožnit ustavení samoregulace? Oba přístupy se všemi klady a zápory pochopitelně mají své příznivce i odpůrce, a to i mezi nejpovolanějšími odborníky. Konečné rozhodnutí však zřejmě bude věcí politickou.