Suchý les - příroda, nebo poušť?

Na suchý les nejsou lidé připraveni

O suchém, nebo takzvaném "mrtvém lese", dnes vedou nekončící a  vášnivé spory jak odborníci, především ti z lesnického oboru, proti nimž stojí přírodovědně založení ekologové či "ochranáři", tak i  laici (mezi něž musíme počítat také drtivou většinu politiků).

Většinový názor, zahrnující i oněch 60 % respondentů naší ankety, prosazuje neustálou aktivní péči o les, tedy jeho pěstování. Ochranáři naopak zjednodušeně říkají, že je v pořádku, aby les uschnul, sám zmladil a přirozeně se obnovil. Přežijí jen neodolnější stromy, přizpůsobené podmínkám. Jenže jak je vidět, na přírozeně vyvíjející se les i se suchými stromy nejsou lidé ještě připraveni.

Máme dostatek informací?

Je pravda, že mnozí vnímají suché stromy v lese jako něco nepatřičného, jako nepořádek, který je třeba uklidit. Co nás k tomu vede? Tento dojem v nás vyvolává osobní zkušenost, založená např. na tom, že většina z nás chodila od dětství na houby či na procházky do hospodářských lesů. V nich opravdu je suché dřevo pro lesníky vnímáno jako "ostuda" nebo dokonce "ohrožení" lesa, není tedy divu, že většinou i běžní turisté znají a pozitivně vnímají právě lesní plantáže zelených smrků.

%%full%%

Les plný suchých, stojících či ležících stromů je stále považován za "nemocný" a je na něj pohlíženo jako na mežádoucí kalamitu, nebo dokonce přírodní katastrofu. Víme ale skutečně, jaké jsou alternativy takového suchého lesa? Známe objektivní informace o  tom, že takový les v přísně chráněném území může být mnohem cennější, než sice zelené, ale uměle vypěstované stromky?

Kategorie lesů v národních parcích

Na územích národních parků nenajdeme hospodářské lesy, pouze lesy ochranné (strmé svahy, kosodřevina apod., ty by se vůbec kácet neměly), nebo lesy zvláštního určení. Jde vždy o lesy s prioritním jiným druhem využívání, než pro produkci dřeva. V lesích zvláštního určení záleží na zonaci národního parku, jestli mají být vedeny v  režimu samovolného působení přírodních procesů (jádrová zóna, označovaná A), nebo naopak intenzivnější rekreační využívání v okolí sídel (lázeňská funkce a procházky v okrajové zóně C).

Mezi nimi má být přechodné pásmo (B), ve kterém je třeba hospodařit tak, aby např. kůrovec z A nezničil lesy v zóně C. Ale platí také naopak, že využívání B a C zóny nesmí ohrozit jádrové území v zóně A. Jádrové území musí být dostatečně velké, aby zde mohly probíhat samovolně všechny důležité přírodní procesy, včetně vichřic i lýkožroutových kalamit. Produkce dřeva zde není účelem existence lesa. Umožňuje to zachovat všechny typy a fáze přírodních biotopů (vzrostlý les, rozpadající se les, světliny, mlaziny i dlouhodobě blokované bezlesí).

Les a poušť

Ač se vám třeba les plný suchých stromů nelíbí, zkuste si připustit, že les v nejpřísněji chráněném území tu neroste jen pro člověka. Ochrana přírody má chránit zejména přírodní rozmanitost. Různé organismy mají různé nároky, ale část jejich biotopů z přírody již prakticky zmizela. Velmi vysoký počet lesních druhů rostlin, hmyzu (včetně užitečných druhů), ptáků (vzpomeňme na datla či tetřeva), a  dokonce i velkých savců (rys, medvěd) přitom jednoznačně upřednostňuje les plný suchých stromů a vývratů před otevřenými a "uklizenými" pasekami.

V porovnání těchto dvou krajních případů tu jako "mrtvý" les vychází právě ta druhá alternativa. Také vzrostlý, převážně smrkový, pravidelný, kulturně založený les hostí méně druhů, než rozvolněný, výškově strukturovaný a tedy "neuspořádaný" les přírodní. Navíc, pokud převažuje jedna věková kategorie, je les přímo předurčen k  tomu, aby se při klasickém způsobu obhospodařování přeměnil v tzv. mýtním věku na paseku, ať již úmyslnou, nebo nahodilou (kalamitní) těžbou. Paseky je nezbytné znovu zalesnit, les znovu vypěstovat, a  tento cyklus se pak stále opakuje.