Tatranský omnibus by slavil 100 let
19.9.
2014
Průkopnický omnibus byl uveden do provozu v srpnu před sto lety.
Světovým unikátem byla první meziměstská hromadná doprava mezi Popradem a nejstarší tatranskou osadou Starým Smokovcem. Elektrický trolejbus - ale tehdy se říkalo "omnibus" by dnes oslavil 100 let provozu, ovšem přestal jezdit už po dvou letech.
Omnibus patřil odvážným podnikatelům
Dvojice popradských podnikatelů, kterými byli Vincent Matejka – obchodník a Viliam Krieger – továrník, v únoru roku 1904 podala žádost na ověření a projekt stavby trati, která by se dnes nazývala trolejbusová. Veřejnosprávný výbor Spišské župy projekt omnibusu schválil. Dvojice podnikatelů začala vystupovat jako společnost Tátrai Villamos Kocsijárat (Tatranská elektrická vozová doprava).
Trasa prvního trolejbusu
Trasa trati vedla od bývalého hotela Tatra u železničního nádraží Poprad přes Felku (dnes místní část Popradu – Velká), Velký Slavkov do dnešního Starého Smokovce a měřila 13,8 km. 2. srpna 1904 začaly na trati jezdit dvě vozidla od německé firmy Karl August Stoll z Dráždan, poháněné elektrickou energií.
Historické vozy
Doba před električkou
Omnibusy začaly svůj provoz 2. srpna 1904, když trolejové vedení postavili už za 4 měsíce. Na úzké silnici docházelo často k nepříjemným střetům omnibusu s fiakry. Stížnosti dokonce podnítily kontrolu z Ministerstva obchodu. Ta provoz podpořila, ale v létě 1906 omnibusu skončila koncese, podnikatelé se soustředili na získání koncese na električku. Za další dva roky už se jezdilo do St. Smokovce po kolejích.
Vozidla měla tříosou dřevěnou konstrukcii (včetně okovaných kol) s celkovou délkou 7,2 metru, na čalouněných lavicích se vešlo 14 cestujících, další mohli i stát. Elektrický proud byl přiváděný z kabelu natáhnutého na sloupech pomocí tzv. "mačky" (kočky) do dvou trakčních motorů pod střední nápravou. Jejich výkon byl 14,5 kW při jednosměrném napětí 500 V. Cestující měla na starosti tříčlenná posádka: řidič, průvodčí a obsluha napájacího kabelu. Cesta do Smokovce trvala asi 75 minut, postupně se zkrátila až na 65 minut. Vozy jezdily pětkrát denně, podle toho, jak přijížděly vlaky s cestujícími. Cena? 1 koruna.
Zdroj:
Michelko, Pavol – Handzuš, Milan: Volali ho omnibus, IMHD.sk, Po stopách trolejbusových tratí, Pavel Rajm a Popradský Korzár.
Zajímavosti
- V té době nikdo nevěděl, jak pojmenovat tenhle neobvyklý dopravní prostředek. Někteří ho nazvali anglicky omnibus, v novinách Karpathen Post se objevilo i pojmenování „elektrische Bahn ohne Schienen“ – elektrická dráha bez kolejnic.
- Jeden ze dvou vozů byl smontovaný v Popradu v dílně popradského podnikatele Viliama Kriegera. Třetí se nikdy nesmontoval, sloužil na náhradní díly.
- Stollova drážďanská firma spolupracovala s firmou AEG Berlín.
