Tatry pět let poté
19.11.
2009
Bilancujeme následky ničivé větrné kalamity v Tatrách.
Dnes je to právě pět let ode dne, kdy rozsáhlá větrná kalamita výrazně změnila vzhled Tater, a je proto snad vhodný čas trochu si zabilancovat. Právě na datum 19.11. připadá výročí vichřice, která v roce 2004 postihla Vysoké Tatry. Co se za těch pět let změnilo, jaké klady a zápory přinesl rozvoj a obnova tatranského regionu?
11.000 ha kalamity...
Připomeňme si zásadní fakta: padavý severní vítr o průměrné rychlosti 90-115 km/hod se v odpoledních hodinách 19.11.2004 přehnal přes hřeben Tater a během krátké chvíle vyvrátil stromy na rozloze asi 11 tisíc ha. Tato kalamitní plocha byla z většinou asanována již v roce 2005 a v roce následujícím.
Výjimkou zůstaly některé plochy, ponechané přirozenému vývoji, o něž se vedly rozsáhlé spory mezi Správou TANAPu a Štátnými lesy TANAPu. V Tiché a Kôprové dolině se pak v roce 2007 odehrály střety ekologických aktivistů s lesníky, kteří začali zasahovat i v těchto lokalitách, původně určených jako bezzásahové.
... a pak přišel "rozvoj"
Již několik dnů po kalamitě se ozývaly některé hlasy, varující před nastupujícícm tlakem investorů, kteří budou chtít nastalou situaci využít ve svůj prospěch a místo padlého lesa budou chtít prosadit nové sjezdovky, lanovky, hotely apod. Přitom většina místních odborníků, představitelů organizací cestovního ruchu a dokonce i politiků včetně primátora města Vysoké Tatry se shodla, že nové ubytovací kapacity nejsou třeba.
%%full%%
Existujících 12.000 lůžek prý bohatě stačí, ale je třeba výrazně zkvalitnit jejich standard, nabídku služeb a infrastrukturu. Faktem je, že do té doby poslední stavební boom se v Tatrách odehrál před rokem 1970, kdy se zde konalo mistrovství světa v klasickém lyžování.
Co se zlepšuje
Paradoxně si tu dovolím uvést i určitou výhodu padlého lesa. Nové průhledy na hory určitě neubraly, spíše přidaly Tatrám na kráse. Dále třeba ocenit, že tatranské osady po kalamitě opět rozkvétají - stará ubytovací zařízení hromadně procházejí rekonstrukcemi (Štrbské pleso, Smokovce, Tatranská Polianka). Návštěvník hor také může vnímat i určitý pokrok v poskytování služeb.
V horách např. přibývají naučné chodníky (Zadné Meďodoly), opravují se turistické chodníky (Sedielko), bylo upraveno a vyznačeno několik tras pro vozíčkáře. Řada ubytovacích zařízení poskytuje po rozsáhlých rekonstrukcích již prakticky evropsky přijatelný standard (i když je tu ještě poněkud složitější otázka cenové přijatelnosti).
Co je špatně
Koncepční a rozumný (nebo také "udržitelný") rozvoj města však předpokládal přijetí dvou zásadních dokumentů: územní plánu města a zonace TANAPu. Zonace národního parku byla odložena na neurčito, především kvůli sporům mezi ministerstvy životního prostředí a zemědělství.
Vlastní vizi zonace se nepodařilo prosadit ani jedné straně, a to dokonce ani po personálních "čistkách", které se odehrály v resortu ochrany přírody na jaře 2007. A tak jsou dosud v nejvyšším stupni ochrany zařazeny i prakticky monokulturní lesní porosty, zatímco do klečových porostů blízkých přirozeným se zakusují buldozery při stavbě sjezdovek.
Územní plán měl být hotový do května roku 2005, není však schválený dodnes. Přitom už se za poslední roky v Tatrách proinvestovaly obrovské sumy na úpravu a budování nových lanovek, sjezdovek a zasněžovacích systémů včetně akumulačních nádrží. Pod Tatr. Lomnicí vyrůstají apartmánové resorty, které nějak neodpovídají původním prohlášením o dostatečnosti lůžkové kapacity.
A stále chybí základní koncepční rámec, který by měl stanovit, jaký rozvoj vůbec je vhodný a kde je hranice, kterou by aktivity "tvrdého" turistického ruchu neměly překročit.
