V Tatrách stále přežívá ledovec

Ledovce roztály – nebo ne?

Obecně platí, že po odeznění poslední doby ledové tatranské ledovce roztály. Ale od 20. let 20. století někteří glaciologové diskutovali možnost soudobé existence ledovců v Tatrách (A. Gadomski – Lodowce i wieczne śniegi tatrzańske, 1925). V 50. letech popisovali i někteří českoslovenští autoři (např. J. Ksandr - Jsou ve Vysokých Tatrách ledovce? Krásy Slovenska, 1954, nebo F. Vitásek - Snežná čára ve Vysokých Tatrách, Geografický časopis, 1956) nejméně dvě vysokotatranská sněhová pole jako miniaturní "ledovečky". Tento názor zmiňuje i kniha I. Houdka a I. Bohuše - Osudy Vysokých Tater, vydání 1976). V sedmdesátých letech byla jako "trvalá" uváděna i některá další firnová pole (např. profesor M. Lukniš - v monografii Reliéf Vysokých Tatier a ich predpolia, 1976). Pozdější sledování však nepotvrdila, že by se jednalo o zbytky ledovců.

Ledový drobeček

Pro dlouhodobě existující firnová pole pod klimatickou hranicí „věčného sněhu“ se v odborné literatuře používá termín "glacieret" (tedy doslova "ledoveček"). Největší z nich se v Tatrách nachází právě v Meděné kotlině. Podle polských odborníků se tento útvar nachází v rozmezí výšek 1850 – 2200 m n.m., přičemž tzv. sněžná čára leží ještě o cca 200 m výše. Již od roku 1992 probíhá v lokalitě tzv. „Meděného ledovečku“ monitoring velikosti firnoviště. Na konci léta dosahuje jeho plocha mezi 2 a 3 ha a jeho odhadovaný objem je asi 150.000 m³. Tento údaje je přitom plně srovnatelný s údaji z dřívějších výzkumů – zdá se tedy, že je glacieret poměrně stabilní – jeho výjimečná trvalost je podmíněna především velkou koncentrací lavinového sněhu z okolních štítů a žlabů Celý útvar ale obsahuje i značnou mocnost přeměněného („ledovcového“) ledu. Celková maximální mocnost byla odhadnuta na cca 18-20 m.

Co prozradil georadar

Nejzajímavější údaje byly zjištěny v roce 2002, kdy se výzkumníci poprvé pokusili prozkoumat vnitřní strukturu glacieretu pomocí tzv. georadaru (angl. ground-penetrating radar či zkráceně GPR). Přítomnost ledového jádra již opravňuje k tomu, hovořit o glacieretu a ne jen o sněhovém poli. Georadar navíc potvrdil vnitřní strukturu, typickou pro malé karové ledovce. Opakovaná měření polských vědců Gądeka a Kotyrby a rozbory obsahu vody v různých typech ledu prokázaly, že v „ledovečku“ dochází i k pomalému pohybu ledu včetně kamenných bloků a sutě pohřbených uvnitř (gravitací vyvolané stékání směrem po svahu). Snad nejzajímavější je ale zjištění existence tzv. fosilního (též „mrtvého“ či „pohřbeného“) ledu. V případě Meděné kotliny je tento led ukrytý v hloubce několika metrů pod vrstvami různě metamorfovaného sněhu, ledu a sutě. Jedná se o relativně starý led, který je typický pro periglaciální klimatické podmínky tzv. permafrostu, tedy oblasti s dlouhodobě zmrzlými půdami.

• O existenci ledovců v Tatrách se spekuluje od 20. let 20. století (A. Gadomski, J. Ksandr, F. Vitásek, M. Lukniš),
• polští geomorfologové Bogdan Gądek a Andrzej Kotyrba svůj výzkum prezentovali v odborném článku, který si můžete prohlédnout. Aktuální navazující studie srovnávající tatranský ledovec s jinými je podrobnější. Oba dokumenty jsou v angličtině.