Zelené pleso (1551 m)

Popis

Od autobusové zastávky stoupáme velmi mírně po žlutě značené lesní cestě proti proudu potoka Kežmarská Biela voda. V zimních podmínkách je cesta využívaná i jako běžkařská trať nebo po ní sjíždí skialpinisté, proto je třeba vzájemné tolerance lyžařů a chodců. Obě skupiny by se měli snažit nepoškozovat ostatním stopu, lyžaři navíc mají na paměti přednost pěších turistů. Asi po půlhodině chůze se zleva připojuje modrá značka vedoucí od hotelů Metalurg a Hutník. Potom vedou obě značky společně až k rozcestí Šalviový prameň, těsně před ním ještě máme možnost odpočinout si v turistickém přístřešku.

Na rozcestí se vydáme vlevo - po žluté . Žluté značky se držíme, i když po čtvrthodině přijdeme k odbočce na Kovalčíkovej polaně. Dále cesta vede stále lesem kolem místa zvaného Študentská studňa (je tu vybudován přístřešek) a vzápětí se stáčí k západu. Odtud už traverzujeme svah nad údolím Zeleného potoka, vytékajícího ze Zeleného plesa. Postupně les řídne a my vcházíme do pásma kosodřeviny. Asi po půl hodiny poté již lze vidět chatu. V tomto úseku již nejsme chráněni stromy, a proto se při horším počasí připravme na silnější vítr. Stylová Chata u Zeleného plesa (dříve Brnčalova, polsky Schronisko nad Zielonym Stawem) s občerstvením je však naštěstí už blízko.

Výhled od chaty je opravdu krásný, pozornost na sebe váže především trojúhelníkovitá severní stěna Malého Kežmarského štítu. Na západě se nám výhled ukazují Baranie rohy, Čierny a Kolový štít spolu se Zmrzlými dolinami. Přímo nad chatou se zvedá Jastrabia veža, o kus více napravo je práh Červené dolinky a Kozí štít. Na sever od nás leží Biele pleso a Kopské sedlo, do něhož sice vede turistický chodník, v zimní sezóně je ovšem výstup kvůli ochraně přírody i vysokému lavinovému nebezpečí uzavřen.

Sestup dolinou probíhá po stejné cestě až k rozcestí v dolní části doliny Kežmarskej Bielej vody. Zde doporučujeme odbočit na modrou značku a po ní dojít přes Tatranské Matliare až do Tatranské Lomnice (je to výhodné zejména kvůli nepravidelné dopravě ze zastávky Biela voda).

Biela voda, autobusová zastávka (910 m) - po rozcestí u Šalviového prameňa (1:00) - rozc. se zelenou (0:15) - chata pri Zelenom plese (1551 m) (1:50) - rozc. u Šalviového prameňa (1:45) - po , - rozc. v dolině Kežmarskej Bielej vody (0:30) - po Tatranské Matliare (0:40) - po Tatranská Lomnica (0:30).

Celkem 6:30 hod.

POZOR! Udávané časy jsou pro letní turistiku, v zimě se mohou jednotlivé intervaly výrazně změnit podle množství a kvality sněhu!

Pokud je sníh hodně zmrzlý nebo se na cestě vyskytuje led, je vhodné mít zimní výbavu, tzn. mačky (či alespoň nesmeky) nebo sněžnice a turistické hůlky. Sledujte aktuální informace o schůdnosti chodníků a lavinové situaci nebo se informujte o podmínkách přímo u Horské záchranné služby.

Využít můžeme zastávku SAD Biela voda, je zde také parkoviště, u cesty Slobody. V Tatranské Lomnici je nádraží vlaku, električky i autobusů.

• vyjdeme-li rovnou z Tatranské Lomnice, trvá cesta k plesu a zpět celkem 7:00 hod.
• naopak varianta, kdy rozcestí Biela voda je výchozím i konečným místem, trvá celkem 6:00 hod.
• pokud jsou příznivé podmínky a je dost času do setmění (pozdní zima), můžeme túru ještě prodloužit. Ještě před rozcestím Šalviový prameň odbočíme na a z ní po čtvrthodině na . Lesními cestami dojdeme na mezistanici lanovky Štart a odtud znovu po sejdeme přímo do Tatranské Lomnice. Celkem 6:45 hod.

• Zelené pleso bylo cílem první historicky doložené turistické vycházky (rok 1565). Smaragdová barva plesa není v zimě vidět, neboť jezero bývá zamrzlé a pokryté sněhem, přesto je tato dolina i v zimě jednou z nejkrásnějších v Tatrách.
• Severní stěna Malého Kežmarského štítu je svými 900 metry nejvyšší stěnou v Tatrách. V zimě je zvlášť dobře vidět tzv. Nemecký rebrík, vysněžená šikmá rampa, zlom přetínající téměř celou šíři stěny.
• Právě tzv. Nemeckým rebríkom a dále celou tektonickou linií vystoupili pravděpodobně až na vrchol Lomnického štítu Fábryové z Kežmarku v letech 1760 až 1790. Rod Fábry doloval v Dolině Zeleného plesa mědenou rudu malachit. Namísto objevu vzácnějších kovů ve skalách, objevili lehce přístupnou cestu na Lomnický štít (2634 m).