Zvířecí turistika
14.8.
2006
Zvířecí rekordy v Tatrách
Na našich stránkách a i jinde, se stále dočítáme kde a co můžeme navštívit a jaké túry jsou nejlepší. Vždy se jedná o náš "lidský" pohled. Pojďme se nyní podívat na turistické a horolezecké výkony obyvatelů tatranské přírody.
Žádný kamzík nebo medvěd však ještě nenapsal průvodce nebo článek o svých túrách. Musíme si tedy vystačit s pozorováním, stopováním a telemetrickým výzkumem.
Paroháči z lesa
U jelena nás jistě nepřekvapí, že patří mezi výborné turisty v pásmu lesa. Díky shozeným parožím víme, že je schopen se přestěhovat i přes hřeben Tater, např. přes Kopské sedlo. Někdy však okusí i pořádný kus vysokohorské turistiky. Brzy ráno 22.9.2001 vyšel jeden takový jelení turista z Tiché doliny do Svinického sedla. Asi by bylo nejlepší, kdyby se vrátil nebo sestoupil na Halu Gąsienicowu.
On však odhodlaně šel výše mezi strmými rampami, které přetínají stěnu Svinice (2301 m). Stoupal přesně podél horolezecké cesty popsané v průvodci Witolda Henryka Paryského pod číslem 57. Bohužel, těsně pod tzv. Sedielkom ve výšce cca 2150 m n. m. se zřítil dolů a pád nepřežil. Dalšího nebožáka našli v Kościelcovom kotli. Jelen zkrátka není nejlepší horolezec.
Šikovná kmotra
U lišky bychom nějaké pěkné túry v pásmu lesa očekávali. Ale s jejími malými nožičkami do hor? A přece. Stopy lišky byly objeveny například na Opalonom wierchu (2115 m), na Žółtej Turni (2087 m), Východnej Vysokej (2429 m), na Baranci (2184 m), Salatíně (2047 m) a dokonce byla pozorována i na vrcholu Lomnického štítu! To je již "himálajský" výkon.
Rychlí běžci
Použité zdroje:
časopis Tatry 4/2006 - článek Hranice a bariéry - Barbara Chovancová a Tomasz Zwijacz Kozica
K horám patří i další sportovní disciplína - horský běh. V něm očividně vynikají vlci. Možná je to tím, že trénují kolektivně v oddílech nazvaných smečka. Jeden takový trénink byl odhalen 28. srpna 1994.
Smečka vlků dlouho odpočívala jen několik desítek metrů od Tatranské Javoriny. Okolo čtvrté hodiny se vlci zvedli a za cca čtvrt hodiny přeběhli až na svahy Javorinské Široké (2210 m)! Kdyby byl Memoriál Jozefa Psotky otevřen i pro vlky, těžce by Milan Madaj obhajoval vítězství.
Vysokohorský turista
Za dokonalého vysokohorského turistu lze považovat medvěda. I když na to možná nevypadá, ale kde člověk přejde ještě bez lana, projde i medvěd. Za všechny můžeme uvést dokonalou zimní túru z Nového roku 2000.
Medvědí nespavec vyrazil z Doliny Roztoki přes Wołoszyn, Žółtu Turniu, Halu Gąsienicowu, Suchou wodu a Herbik do Doliny Olczyskej. A není to žádné bloudění. Medvěd se dokáže dobře orientovat a vrátit se do svého teritoria nazpět. Dokonce i když je převezen autem!
Horolezec s velkým "H"
Každému rychle dojde, že jím je v Tatrách kamzík. Svému sportu se věnuje natolik, že hory nikdy neopouští. I jeho alpští kolegové se schovávají v zimě v lese. Nicméně, jen stěží se dá zjišťovat jaké horolezecké cesty už v Tatrách kamzíci zdolali. Ale viděni byli už všude možně, a jak tomu bývá - i nemožně.
Oni a my
Velmi zajímavý by byl pohled zvířat na naše horské sporty. Pravděpodobně nás považují za cepry, kteří se jim neustále někde motají a ruší je. A co je nejhorší, na jejich turistické chodníky staví překážky v podobě komunikací, plotů, elektrických ohradníků nebo budov. Nejohroženější je například jelení turistický chodník na kilometrovém úseku v Polsku mezi Bystrym a Jaszczurówkou.
Mezi budovami a parkovištěm zůstal pouze úzký průchod. Stačí málo a stezka vyšlapaná zástupy jelenů mezi Nosalom a Chłabówkou zmizí navždy. Měli bychom být ohleduplnější ke svým turistickým a horolezeckým kolegům.
