Arno Puškáš (1925 - 2001)
Před 84 lety se narodila legenda Vysokých Tater.
Dnes vzpomeneme jednu z nezapomenutelných legend Vysokých Tater, horolezce, chataře, autora mnoha prvovýstupů, člena Horské služby a zejména autora desetidílné monografie Vysokých Tater pro horolezce Arna Puškáše (* 4. února 1925 – † 9. června 2001). Příští týden uplyne 84 let od jeho narození.
Co cesta, to pojem
Asi těžko bychom v našich zeměpisných šířkách hledali horolezce, který by neznal Puškášovo jméno. Tento až neuvěřitelně činorodý rodák z Košic zvládl za svůj život množství prvovýstupů v Tatrách, zhruba 100 v létě a 100 v zimě. Dá se říci, že na téměř každý významný vrchol Vysokých Tater vede cesta, jejíž autorem je "Puškin". Vzpomeňme jen "Puškáša" na Voliu vežu horolezecké obtížnosti IV. - VI., "Ošarpance platňami" obtížnosti VI. či "Puškášov pilier" obtížnosti V. na Galerii Ganku.
Mnoho svých cest vytvořil v poválečných letech, kdy byl chatařem na Chatě pod Rysmi (1946-1950) a později na Kežmarskej chatě (1951-1957), jeho cesty jsou logické, nikterak extrémní (což neznamená že lehké), přístupné široké lezecké veřejnosti. Mnohé jsou dodnes vyhledávány a patří do tatranské klasiky.
Vrcholem Himalájské dobrodružství
V roce 1952 vedl Arno Puškáš první kolektivní zimní přechod hlavního hřebene Vysokých Tater. Kromě Tater Arno působil i v Alpách, na Pamíru, v Norsku, v letech 1969 a 1971 se účastnil čs. expedic na Nanga Parbat. Vystoupil na 25 pětitisícovek, 4 šestitisícovky, 3 sedmitisícovky a jen pouhých 90 výškových metrů ho v r. 1969 na předvrcholu Nanga Parbatu dělilo od vytoužené osmitisícové hranice.
%%full%%
10 svazků, 32 let práce
Mimo množství klasických cest v Tatrách je také velmi cenný Puškášův odkaz publikační. Více než 30 let pracoval na ucelené monografii Vysokých Tater pro horolezce, kterou vydal v 10 svazcích v letech 1957 až 1989. Zjednodušeně lze říci, že jde o horolezeckého průvodce, avšak hloubka i šíře zpracování přesahují rozsah běžných průvodců.
Považte sami - znáte jiné pohoří, takto systematicky zdokumentováno? Lze téměř s určitostí říci, že toto impozantní dílo nebude překonané.
Rozdělení jednotlivých dílů monografie:
- díl: 1957 - Kopské sedlo - sedlo Baraních strážnic
- díl: 1959 - Nižná Barania strážnica - Sedielko
- díl: 1960 - Široká veža - Prielom
- díl: 1967 - Východná Vysoká - Vyšné Kačacie sedlo
- díl: 1972 - Popradský Ľadový štít - Váha
- díl: 1979 - Rysy, hlavný hrebeň
- díl: 1981 - Žabie sedlo - Ľaliové sedlo, plus Kazalnica a Mnich v Polské části Vysokých Tater
- díl: 1987 - Začiatok rázsochy Kriváňa
- díl: 1988 - Rázsocha Kriváňa
- díl: 1989 - Masív Kriváňa, koniec rázsochy Kriváňa
Celá monografie čítá více než 3000 stran, 800 fotografií a 80 map. Každý díl začíná stručným popisem vymezené oblasti, dolin, ples, chat a ubytovacích zařízení, poté následují podrobné popisy horolezeckých cest. Jednotlivé díly doplňuje množství fotografií s vyznačenými liniemi cest a dále typické Arnovy schematické mapy, neboť i Puškášova grafická tvorba stojí za povšimnutí. Přirozeně monografie již není úplně aktuální, za uplynulé roky vznikly v Tatrách stovky dalších cest, na výjimečnosti díla to ale nic nemění.
Nejvýznamnější horolezecký publicista
Kompletní monografie je prakticky nesehnatelná, na jednotlivé, zejména "mladší" díly lze s trochou štěstí narazit v antikvariátech. Kromě monografie vydal ještě publikace Priateĺstvo na laně 1954, Horolezci v tatranských stěnách 1957, spolu s Ivanem Urbanovičem Nanga Parbat 1972 a Fanské vrchy v r. 1981 s Jozefem Koršalou, a také více než patnáct set (!) původních článků. Pracoval jako grafik i jako redaktor pro časopis (Vysoké) Tatry.
Grafické práce Arna Puškáše
Podzim života strávil Arno Puškáš ve Starém Smokovci. Do hor vycházel již zřídka, měl však daleko do starce krmícího vrabce z lavičky. Více se věnoval grafické tvorbě, jeho grafické listy a koláže (přirozeně s tématikou hor) nezapřou osobitý rukopis. Je mezi nimi i všech 14 osmitisícovek. Jeho práce mají velký ohlas a jsou roztroušeny po celé Evropě, vlastní je jak intelektuálové, tak prostí turisté a horolezci. Puškášův vyzrálý styl, cit pro barvu a kompozici dává jeho pracím nečekanou prostorovou hloubku, svá díla vystavoval doma i v zahraničí.
Nesmrtelnost
9. června 2001 Arno Puškáš své milované Tatry opustil. Je pochován na hřbitově ve Starém Smokovci. Jeho monografie však zůstává dál a svým způsobem zajišťuje svému autorovi nesmrtelnost, stejně jako horolezecké cesty vysoko v horách. Některé díly jeho monografie jsou k zapůjčení ve veřejných knihovnách, jejich zapůjčení (a vrácení :-)) rozhodně doporučujeme.