Bivaky v horách

Přespávání v těchto úkrytech je však oficiálně zakázané. Kromě pokuty strážce TANAPu nás totiž v těchto úkrytech může potkat i daleko horší nebezpečí.

Stabilní bivak?

Často tvoří bivak velký plochý kámen, který zůstal viset "ve vzduchu" na menších kamenech. Později byl ještě upraven dalšími ručně nanesenými. Jeho stabilita se pak lidem, vážícím jen zlomek toho, co kameny, zdá neochvějná. Ale z hlediska celého zlomiska a sil, které v něm působí, může být jeho stabilita problematická.

Může tedy stačit jen drobný pohyb země (lehké zemětřesení, sesuv zlomiska) a dojde k  "zaklapnutí" bivaku! Na rozdíl od sněhové laviny tělo člověka již nikdo nenajde. Nevěříte? Horská záchranná služba pohřešuje řadu turistů a  horolezců. U mnohých z nich byla jejich místa pohybu známá a přesto nebyly nalezeny žádné stopy. Co když opravu skončili "pod zemí"?

Tatry stále geologicky žijí

Jednotlivé kameny ba i celé skály se neustále dotvářejí a  pohybují. Kromě zemětřesení (poslední 30. 12. 2004) tyto pohyby způsobují především voda a  mráz. Malé sesuvy kamení jsou zcela běžné a to i na frekventovaných místech. Podle článku Jána Krajčíka "Tatranské horory", který vychází z výpočtů uznávaného geologa M. Lukniše, spadne a sesune se průměrně v Tatrách každých 10 dní tolik kamení, že by zaplnilo blok tvaru kostky o straně 10 metrů.

Občas se takový blok utrhne i naráz! Geologům jsou známé celé skalní věže a  hřebeny, které čekají jen na vhodnou příležitost. Například hřeben Tisoviek nad Bielovodskou dolinou rozdělený hlubokou trhlinou. K  velkému zlomu došlo například v 60. letech 20. století v Dračiej dolince. Na burácející skalní koncert v nočních hodinách asi nezapomene nikdo z  osazenstva chaty na Popradském plese.

Závěrem

Bivakování bylo zakázáno již v 60. letech 20. století. Hlavním důvodem pochopitelně je ochrana přírody, zejména tatranské fauny. Sviští rodinka nebo kamzice s mláďaty potřebuje klid pro své denní potřeby zejména brzy ráno a pak navečer, což by při hromadném bivakování turistů bylo asi obtížné zajistit. Podpůrným argumentem však zůstává i bezpečnost návštěvníků.

Některé nebezpečné bivaky byly Správou TANAPu dokonce vyhozené do vzduchu pomocí nálože, aby neohrozily životy případných nocležníků. Příkladem je bivak pod Galeriou Ganku. Bivaky přesto z hor úplně nezmizí. I při dodržování pravidel pohybu v  horách se totiž mnohdy stává, že bivak zachrání někomu suchou kůži nebo dokonce život.

Zdrojem k tomuto článku byl článek Jána Krajčíka "Tatranské horory" v  časopise Tatry 4/2005. Autor uvítá všechny osobní zážitky a pozorování k  tématu na adrese krajcik@dbc.sk.