Bouřky v horách

Kdy a jak

Bouřky jsou v našich zeměpisných šířkách nejčastější v  létě. Vše je spjato s bouřkovým oblakem, odborně pojmenovaným Cumulonimbus (Cb), který vzniká následkem vertikálního proudění vzduchu.

To vzniká zpravidla na studené frontě, při nuceném přechodu vzduchové hmoty přes horský masív nebo vlivem termické konvekce (stoupavé proudy vzniklé prohřátím vzduchu na prosluněných svazích hor).

Jak předejít nepříjemnostem?

Vždy je důležité si před túrou zjistit předpověď počasí. Pro bouřky je dobré znát předpověď co nejčerstvější a taky na co nejmenší prostor - nejlépe pouze pro horský masív. Při riziku vzniku konvekčních bouřek je pro nás důležité vědět, že se jejich vznik váže především na denní teplotní maximum. Lze tedy bouřky očekávat zpravidla až po 11. hodině.

%%full%%

Na túru je dobré vyrážet brzo ráno a odpoledne sestupovat už v bezpečném terénu. Pro naší bezpečnost nám pomůže také naučit se poznávat bouřkový oblak. Dosahuje výrazné velikosti (8-12 km výšky) a charakteristických tvarů tzv. kovadliny. Problém je, tvoří-li se oblak přímo nad námi nebo v mlze a nemůžeme rozměr a tvar sledovat. Zákonitosti časového i směrového postupu bouřky v  horském terénu jsou velmi složité a pro člověka v terénu prakticky nepoužitelné.

Nebezpečí zasažení bleskem

Vyvarujte se rizikovým místům:

• Hřebeny, vrcholy, pilíře
• Cesty zajištěné kovovými pomůckami (kramle, řetězy, zajištěné cesty - via ferraty, klettersteigy)
• Trhliny, žlaby, soutěsky
• Otevřené plochy (náhorní plošiny, horské louky)
• Malé převisy a jeskyně (nebezpečí zkratového můstku)
• Kovová ohrazení horských pastvin
• Horské chaty a bivaky bez hromosvodu, stany v nebezpečných místech
• Vyšší stromy
• Vodní toky a hladiny

Blížící se bouřku je třeba stále sledovat. Její vzdálenost lze vypočítat na základě známé rychlosti šíření zvuku 330  m/s. Ale pozor, v horách se bouřka přesouvá nečekaně velkou rychlostí. Příznakem bezprostředního ohrožení je sršení u kovových předmětů (špice cepínů či kovové kříže na vrcholech). Efekt bývá doprovázen namodralými "plaménky" okolo kovových předmětů (tzv. Eliášův oheň). Jasným signálem jsou "elektrizované" vlasy na hlavě.

Dále je nutné provést tyto opatření:

• Neutíkat dlouhými kroky. Vzniká tím tzv. "krokové napětí", které nás vystavuje nebezpečí elektrického šoku.
• Odstranit kovové předměty přesahující hlavu (lyže, cepíny, hole, stativ), nezvedat ruce nad hlavu.
• Zasunout externí antény (vysílačka).
• Vyhledat nejbližší prohlubeň nebo suťovisko.
• Cepín, mačky, krosnu s kovovou konstrukcí, kovové součásti výstroje nebo horské kolo položit naplocho dále od sebe.
• Nezůstavat pohromadě (rozestupy alespoň 3 metry), s vyjímkou menších dětí, které si v podřepu přitiskneme k sobě.
• Posadit se na karimatku, batoh, lano nebo plochý kámen, nelehat na zem, hlavu ke kolenům, zakrýt uši.
• Co nejmenší kontakt se zemí - špičky, nohy od sebe.
• Neseskakovat z lanovky - má protiblesková bezpečnostní zajištění.
• V túře pokračovat, až když je bouře vzdálená 10 km, tedy když časový rozdíl mezi hromem a bleskem je větší než 30 sekund nebo po dobu 30 minut od posledního blesku či hřmění.

Další ohrožení

Kromě přímého zasažení blekem nám hrozí i zasažení druhotné. Blesk se šíří plošně a po mokrých skalách putuje po povrchu. Dále blesk provází elektrické pole, tlaková vlna a silný zvuk. Toto vše může způsobit leknutí, ztrátu rovnováhy až odmrštění, někdy i zlomkový výpadek vědomí. V exponovaném terénu je důležité se vždy důkladně zajistit, neboť i bez zasažení bleskem hrozí vypadnutí a  zřícení. Ztrátu jistoty a rovnováhy může přivodit i silný nárazový vítr.

Ten nám samozřejmě spolu se srážkami a silným poklesem teploty odebíra i drahocené teplo. Na horskou túru musíme být vždy dobře vystrojeni a vybaveni. Velikým nebezpečím jsou i  prudké srážky. Kromě nebezpečí uklouznutí na mokrém povrchu se můžeme utopit (!) ve skalním komínu nebo v neviném potůčku. Možným indikátorem silných srážek bývá velká frekvence blesků bez vyznamnějšího projevu hřmění, které je silnými srážkami utlumeno.