Fujara, světové dědictví UNESCO
6.10.
2008
Lidový nástroj neodmyslitelně patří ke Slovensku.
I když Tatry nejsou typickým místem výskytu tohoto hudebního nástroje, tak fujara stejně jako Tatry neodmyslitelně patří k Slovensku a řada lidí má zvuk fujary pevně spojený s touto zemí. Navíc tento výjimečný hudební nástroj byl 25. listopadu 2005 zapsán do seznamu světového dědictví UNESCO. A to si jistě zaslouží pozornost.
Jak vznikla a odkud pochází
Fujara je obdobou gotické basové trojdírkové píšťaly velmi rozšířené v 12. - 13. století. Píšťaly byly o mnoho menší a tři dírky umožňovaly hrát jednou rukou. Pak se mohl muzikant současně doprovázet i na další nástroj. V 17. století již trojdírkové píšťaly měly větší rozměry, v bruselském muzeu je zachovaná trojdírková basová píšťala velká asi 1 m. Nástroj pocházející z Itálie se velmi podobá fujaře.
Ta má místo svého vzniku na středním Slovensku, zejména severně od Banskej Bystrice v okolí slovenských obcí Priechod, Hiadeľ, Strelníky, Podkonice a dnešní Slovenské Ľupči. Etnomuzikologové ji nazvali "priechodská fujara". Trojdírková píšťala se pravděpodobně dostala na Slovensko v období tureckých válek se žoldáky ze západní Evropy. Žoldnéři odtáhli, ale hudební nástroj zůstal, samostatně se vyvíjel a jako endemit je dnes velkou vzácností.
Rozšíření a druhy fujary
Fujara jako tradiční hudební nástroj náleží do třech specifických oblastí výskytu:
- oblast Priechodu, Podkonic a okolí
- oblast Detvy, Hriňové, Očové, Hrochote, Poník, Zvolenské Slatiny a přilehlého okolí
- oblast gemersko-malohonská s centrem v Kokavě nad Rimavicou (Kokava, Poltár, Tisovec, Klenovec, Turičky)
Rozsáhlý výzkum v 70. a 80. letech 20. století ukázal, že vyskytuje-li se fujara v jiných lokalitách, vždy byla do oblasti přivezena rodákem z výše uvedených oblastí.
Slovenské fujary lze rozdělit na dva základní druhy - Priechodskú fujaru a Detvianskú fujaru, která se liší konstrukční úpravou. A to umístěním horního hmatového otvoru v přední části pláště.
Hlas fujary
O fujarové písni
Více o fujarách se můžete dozvědět na www.fujara.sk, kde naleznete i noty, ukázky hraní a dokonce si můžete fujaru i objednat z velké nabídky druhů i výrobců.
Fujara je především sólový hudební nástroj. Motivy fujarových písní vycházely z běžného života. Jsou známy pastýřské, zbojnické, milostné balady, rekrutské písně, písně o službě a písně do tance. Způsob hry na fujaru měl svoje jedinečné prvky podle různých oblastí, což odráží názor, že hudba je vyjádřením harmonie člověka a prostředí (přírody).
%%full%%
Například v úrodnější oblasti Očové se upřednostňovalo hraní melodie na dírkách před přefukováním fujary a hra byla zdánlivě virtuóznější. Zatímco z chudší oblasti u Detvy či Hriňové byla surovější a zemitější. Nic méně oba způsoby jsou velmi působivé.
Fujara je nástroj pastýřů
Fujara je nástrojem pastýřů, čas na hraní měli především při pasení. Prý fujara nejlépe zní, když se ovcím hraje jen tak. Existuje i tvrzení, že fujarová píseň měla za účel uklidnit ovce a ty se pak lépe pásly. Dnes je tohle pohodlí zvířat odborně nazváno "welfare efekt", který se projevuje na jejich vitalitě i užitkovosti. Při pastvě ovcí se hrály melodie tahavé, legátové, bez trylek a výraznějších ozdob. Jen s použitím jednoduchých náfuků, přefuků a vibráta.
Důvodem této hry byly údajně i "tvrdé ruce" valachů. Na její výrobu používá černý bez, má měkkou dužinu a dobře se obrábí. Všechny fujary jsou zdobeny tradičními motivy, buď vyřezávanými nebo vypálenými kyselinou. Fujara má tři hmatové dírky a tónotvorné zařízení zvané hlásnice. Má hluboký a velmi typický tón.
