K partyzánské nemocnici

Obnovená expozice

Štátne lesy TANAPu a obecní úřad v Zuberci obnovili společně původní expozici věnovanou události 2. světové války. Návštěvníci hor se mohou z  nových informačních panelů dovědět vše podstatné o událostech v Salatínské dolině, které se tu staly mezi 7. prosincem 1944 a 14. únorem 1945. Bylo to velké drama se šťastným koncem.

Příběh partyzánů a jejich zachránců

Dřevorubecká koliba v Salatínské dolině se stala útočištěm na konci roku 1944 čtrnácti zraněným partyzánům. Ošetřoval je na místě student medicíny a dvě ošetřovatelky. Zranění partyzáni byli v těžké situaci, neměli potraviny ani léky. Před smrtí hladem je zachránilo náhodné objevení koně a několika kilogramů hrachu. Jediným léčivem jim byl hypermangan, hlavním lékařským nástrojem v rukou medika Juraje Bernáta byl kapesní nožík a pak jen pilka, pinzeta a jehla. Nakonec i s tímto vybavením dokázal partyzánovi Olejnikovovi úspěšně amputovat všechny prsty na nohou. Partyzán měl na nich nebezpečné omrzliny. Operace proběhla samozřejmě bez jakékoliv anestezie.

Juraj Bernát nakonec dokázal pomoci všem. Poté, co snědli poslední zásoby potravin, vydal se přes hory hledat pomoc do Zakopaného. Záchrannou akci vedla polská horská služba (TOPR). V těžkých zimních podmínkách se jim podařilo v polovině února partyzány i obě ošetřovatelky dostat do Zakopaného. Horské služby nejen v Polsku nebo na Slovensku dodnes tento transport přes hory a ve válce považují zřejmě za nejrizikovější záchranu životů v jejich historii. Záchrana partyzánů se stala i námětem pro filmy, jejich příběh najdete i  v několika knihách.

%%full%%

Obsahovou náplň expozice v Partyzánské nemocnici připravil Ignác Kuchtiak. Vrátil tak na místo předměty, které několik desítek let před ním shromáždil Jozef Jandura, který i dnes velkou měrou přispěl k  oživení památného místa pod Predným Salatínem.

Po žluté značce

Žlutá značka k Partizánské nemocnici vede ze Zverovky. Výstup ke srubu trvá přibližně 50 minut. Informační panely vám přiblíží historii partizánské činnosti v Roháčích, přečtete si výpovědi přímých aktérů a dovíte se další podrobnosti o transportu raněných partyzánů do Polska. Trasa je jednosměrná, návrat je možný pouze stejnou cestou, navíc se na ni nevztahuje sezónní uzávěra a  je odtud hezký výhled na Osobitou.