Ledový dech Tater

Tatry pod ledem

Čtvrtohorní zalednění dokonale změnilo tvář celého masívu. Typický tvar "U" ledovcových dolin byl vybroušen minimálně třemi doloženými zaledněními (mindel, riss, würm). Starší zalednění zatím nikdo v Tatrách bezpečně neidentifikoval.

Vysokohorské zalednění je patrné z morénových nánosů. Proudy ledu zanechaly před sebou a okolo sebe sedimenty v podobě obroušených kamenů, balvanů, štěrku a písku. Sem tam uvidíte v dolinách i bludné obří balvany, které po sobě ledovec nechal, jako němé svědky svého působení.

Dalším důkazem činnosti ledovců je vznik jezer. Karová a morénová plesa najdete po celých Tatrách.

Doba ledová

Nejlépe identifikovatelné zalednění v Tatrách je logicky to poslední. Sice od ústupu posledního ledovce nás dělí bezmála 10 000 let, ale stopy jednotlivých morén jsou naprosto čitelné. Ledovcové kotle se vytvářely ve výškách 1900 - 2050 m.n.m. odkud postupovaly až k úpatím či dokonce až na dno Liptovské nebo Popradské kotliny a jejich rozloha se odhaduje na 15 000 ha.

%%full%%

Největší ledovce

Největší ledovec v Bielovodské dolině by se dnes rovnal i těm, které možná znáte z Alp. Měl délku 14 km a tloušťku až 330 m. Podobně vypadaly i ledovce v Kôprové, v Malé a Veľké Studené, Mengusovské, Javorové, Račkové a Jamnické dolině. Délkou od 7,5 - 13 km a tloušťkou 160 - 330 m by ohromovaly dodnes. K velkým ledovcům bychom mohli vyjmenovat desítky dalších, dnes už bezejmenných.

Dnešní firnová pole

Nejmenší ledovce, které neměly ani splaz byly vlastně jen firnovými poli. Podobné nejdeme v Tatrách ještě i dnes. Jde o zastíněné plochy dolin vysoko mezi skalami, kde se hromadí sníh ze srážek a lavin. Roztávají jen málokdy.

Tloušťka firnu v Medené dolince ve stínu Lomnického štítu (2633 m) dosahovala až 30 m, avšak na pojmenování "ledovec" to je málo. Ani pod Ľadovým štítem (2627 m) si věčná sněhová pole jméno ledovec nevyslouží. Tatry proto na svůj nový "ledovec" čekají minimálně do další doby ledové.