Letecká záchrana v Tatrách 1/2
6.7.
2003
Počátky letecké záchrany ve Vysokých Tatrách
Počátky letecké záchranné služby pro potřeby Horské služby TANAPu se datují v šedesátých letech 20. století. Tatranská HS se už v té době mohla po stránce výcviku i vybavení svých členů měřit se záchrannými službami v alpských zemích, avšak kvůli finanční náročnosti a nevhodné letecké technice chyběla možnost letecké záchrany.
První pokusy s helikoptérou
První vrtulníky, které se vznášely mezi tatranskými štíty, byly v letech 1956-7 typy Mil Mi-1 a Mil Mi-4. Tehdy však sloužily k dopravě stavebního materiálu při opravách horských chat a stavbě sedačkové lanovky na Lomnické sedlo.
4 první záchranáři v Mi-4
V letech 1962-5 bylo při pátracích akcích v různých částech Vysokých Tater několikrát použito vrtulníku Mil Mi-4, který poskytlo ministerstvo vnitra. Tato pátrání sice nebyla úspěšná, ale přinesla první zkušenosti s létáním v horských dolinách a ukázala omezené možnosti vrtulníku Mi-4, který se svými letovými vlastnostmi pro horské prostředí nehodil.
Přesto uskutečnila 24. září 1965 posádka F. Červíček - E. Flégl se strojem Mil Mi-4 první úspěšnou záchrannou akci. Tehdy letci vysadili v dolině Zlomisk čtyři záchranáře HZS s potřebným materiálem a následně dopravili zraněnou horolezkyni v bezprostředním ohrožení života do nemocnice ve Spišské Sobotě.
%%full%%
Marná touha po vhodném typu vrtulníku
Horská služba si uvědomovala nedostatky vrtulníku typu Mil Mi-4 a žádala o zakoupení francouzského modelu Alouette III, který se osvědčil při nasazení ve švýcarských a francouzských Alpách. Na tento stroj však nebyly peníze (na přelomu 60. a 70. let stál tento stroj s příslušným vybavením 900 000 $), a tak bylo nutné hledat jiné možnosti.
Letové zkoušky prototypu československého stroje Z-35 v roce 1963 však skončily z tohoto hlediska neúspěchem (poškození stroje při přistání). Ani jeden z dalších strojů, které připadaly v úvahu (Mi-1, Mi-2, HC-102, Ka-26), nebyly vhodné pro úkoly záchrany v horách.
Nehoda vrtulníku ve Velké Studené dolině
Od poloviny šedesátých let spolupracovala HZS s vojenským letectvem, které mělo vypomáhat při záchranných akcích s vrtulníkem Mil Mi-4. I další lety v horském terénu však odhalovaly nevýhody tohoto typu - velká hmotnost, omezená manévrovací schopnost apod. Vzhledem k proudění vzduchu v horských dolinách byl stroj použitelný jen od východu slunce do 10. hodiny dopolední a pak od 17. hod odpoledne do západu slunce.
Použité zdroje:
materiály J. Rokfalusyho a O. Chudého (Kolektiv autorů - Tatranská horská služba, Štátne lesy TANAPu, Tatr. Lomnica 2000)
ústní informace členů HZS
Přesto byl jeden vojenský vrtulník vyčleněn pro potřeby HZS a několikrát účinně zasáhl.
7. května 1969 se však při cvičném letu přihodila ve Velké Studené dolině tragická nehoda, při níž vrtulník zachytil zadním rotorem o terén a zřítil se. Při neštěstí zahynul pracovník HZS Eugen Šándory. Spolupráce s vojenským letectvem po této smutné události skončila a Tatry na několik let opět zůstaly bez letecké záchrany.
Zajímavosti
- Trosky vrtulníku byly donedávna patrné v terénu poblíž Starolesnianského plesa ve Veľké Studené dolině.
