Plačlivé (2125 m) v zimě

Popis

Ze zastávky autobusu v ústí Žiarské doliny vyjdeme po modré značce směřující k Žiarské chatě. Narozdíl od letní cesty, vedoucí převážně lesním chodníkem ve svazích nad pravým břehem Smrečianky (tzv. stará cesta), v zimním období turistická trasa sleduje údolní asfaltovou komunikaci. Důvodem není jen pohodlí, ale především lavinové riziko - i relativně bezpečnější silnice přetíná několik lavinových drah a je tedy nutno vždy sledovat lavinové podmínky. Nad poslední zatáčkou silnice přechází dráhu tzv. stoleté laviny zpod Ráztoky a Jalovského sedla. To už je vidět Žiarská chata, u ní silnice končí. 

Od chaty stoupá modře značený chodník stále celkem příjemně po bývalých pastvinách a mezi řídnoucími smrčky do kosodřeviny. Nejprve se otevírají pohledy na Hrubou kopu a Tri kopy, u rozcestí pod Homôlkou také zpátky na Baranec a masív Smreku. Na rozcestíme opustíme modrou značku (v létě směřující do Smutného sedla) a vydáme se po zelené vedoucí do Žiarského sedla (Żarska Przełęcz). Cestu v tomto úseku rámuje zimní tyčové značení, které se kvůli maximální bezpečnosti výstupu částečně odchyluje od letní trasy. Stoupání je poněkud prudší, ale (až na krátký úsek, kde traverz přetíná strmý svah) za běžných podmínek není příliš obtížné.

Závěrečný úsek výstupu ze Žiarského sedla (asi 100 výškových m) vede širokým úbočím, ale je docela strmý. Z tohoto důvodu je v tomto úseku důležité mít zimní výbavu (mačky, hůlky, cepín pro brždění případného pádu), zvláště pokud je sníh zledovatělý. Když asi po půl hodině vystoupíme na vrchol, otevře se nám pohled do Roháčské doliny, a také si můžeme v plné kráse vychutnat pohled na hlavní hřeben Západních Tater. Na jih od nás vidíme přes Žiarské sedlo Smrek a výrazný Baranec, za nimi rámují obzor Nízke Tatry. Na západě jsou nejvýraznějšími dominantami Príslop, Baníkov, Hrubá kopa a splývající Tri kopy. Severovýchodním sousedem Plačlivého je skalnatý Ostrý Roháč. Dále na východ pokračuje hlavní hřeben, z něhož obzvláště vystupuje Bystrá. V pozadí se rýsují Vysoké Tatry, z nichž jsou nejvýraznější vrcholy Svinice a Kriváně.

Vzhledem k sezónní uzávěře hřebenového úseku do Smutného sedla (tzv. Nohavica) sestoupíme opět stejnou cestou do Žiarskeho sedla (podle ukazatelů 0:30, ve skutečnosti ale sestup bývá rychlejší) a pak Žiarskou dolinou k chatě (1:30) nebo až k ústí doliny (další 1:30).

Žiarska dolina (ústí, SAD, 870 m) - po  Žiarska chata (1325 m) (1:30) - po  rozc. pod Homôlkou (1700 m) (1:20) - Žiarske sedlo (1917 m) (0:30) - po  Plačlivé (2125 m) (0:30) - zpět na Žiarske sedlo (0:30) - po Žiarská chata (1:30) - po  Žiarska dolina (ústí, SAD) (1:30).

Celkem 7:20 hod.

POZOR! Udávané časy jsou pro letní turistiku, v zimě se mohou lišit podle množství a kvality sněhu!

V případě zimních podmínek na cestě pomohou proti uklouznutí nesmeky, mačky nebo sněžnice. Ve vrcholové části lze doporučit i cepín pro brždění případného pádu. Sledujte aktuální informace o schůdnosti chodníků a lavinové situaci nebo se informujte o podmínkách přímo u Horské záchranné služby.

Žiarska dolina je velmi dobře dostupná linkovým autobusem z Liptovského Mikuláše (zast. SAD v ústí Žiarské doliny)

• Túru lze po návratu do Žiarského sedla prodloužit hřebenovým výstupem po  přes Smrek na Baranec (1:30 hod) a zpět do Žiarského sedla (opět 1:30). To však v krátkých zimních dnech lze stihnout prakticky pouze při pobytu na Žiarské chatě, kdy nemusíme absolvovat úsek mezi Žiarskou chatou a ústím Žiarské doliny. Trasa je blíže popsána v túře Baranec v zimě. Celkový čas túry na všechny tři vrcholy, začínající i končící na chatě, je 7:20 hod, z ústí doliny a zpět pak 10:20 hod.
• Hřebenový výstup z ústí doliny přes Baranec: Žiarska dolina (ústí, SAD, 870 m) - po Hole (cca 1500 m) (2:00) - Baranec (2184 m) (1:30) - Smrek (2072 m) (0:45) - Žiarske sedlo (1917 m) (0:45) - Plačlivé (2125 m) (0:30) - Žiarske sedlo (0:30) - po rozc. pod Homôlkou (0:30) - Žiarska chata (1:00) - po  Žiarska dolina (ústí, SAD) (1:30). Celkem 9:00 hod.

• Plačlivé (neboli Plačlivý Roháč) a jeho soused Ostrý Roháč dali jméno celé nejpřitažlivější části hřebene Západných Tater (Roháče). Jejich výjimečnost spočívá hlavně v romantické rozeklanosti vrcholů, která v této části Tater není obvyklá. Tvoří spolu charakteristické dominanty při pohledu z Liptova i Oravy.
• Hora podle pověsti představuje plačící dívku, jejíž milovaný (Ostrý Roháč) zemřel na hřebeni při pokusu zachránit zatoulaného vola ze svého stáda (Volovec). Tak mohou tito bájní nešťastníci alespoň spočívat navěky vedle sebe. Pověst může být zároveň základem pro názvy Smutná dolina a Smutné sedlo.
• Pod severními srázy Plačlivého a Ostrého Roháče se v závěru Roháčske doliny nachází Roháčske plesá (celkem jich je pět, tolika se nemůže pochlubit žádná jiná dolina v Západních Tatrách). Jedná se o typická karová jezera, podle zmíněné pověsti ovšem vznikla ze slz oné dívky, oplakávající svého milého. Kolem ples vede naučná stezka s deseti zastávkami.