Túry s vůdcem: Kežmarský štít

Základní fakta

Kežmarský štít (2558 m), polsky Kieżmarski szczyt, se nachází mimo hlavní hřeben Vysokých Tater. Uvádí se, že je čtrnáctým nejvyšším bodem ve Vysokých Tatrách, patří však k nejvýraznějším. Představuje vedle svého slavnějšího souseda (Lomnický štít), odděleného hřebenem Vidlových věží, nepřehlédnutelnou dominantu při pohledu od jihu, jihovýchodu a východu.

Stejně jako ostatní vrcholy přesahující nadmořskou výšku 2500 m, není ani Kežmarský štít turisticky přístupný. Oficiální cestou, jak ho zdolat, je buď horolezecký výstup, nebo túra s profesionálním horským vůdcem.

Cesta k vrcholu obvykle začíná u lanovky na Skalnaté pleso, nebo také u Chaty pri Zelenom plese. Záleží na tom, jakou trasu si s horským vůdcem domluvíme. Atraktivní je přechod obou vrcholů, tzn. výstup na Malý Kežmarský a poté i na Kežmarský štít zpravidla od sedla pod Svišťovkou. Na Kežmarský štít lze vystoupit i samostatně z kotliny Lievikového plesa a přes Huncovské sedlo. Tuhle trasu vybíráme my. První část cesty vede vyšlapaným chodníkem rovnou od bývalé značky do Lomnického sedla nad Skalnaté pleso, po překonání několika menších prahů staneme v ústí jednoho ze žlabů, spadajících z Huncovského sedla.

Do vylámaného příkrého žlabu vstupujeme zprava a postupujeme šikmo vlevo na sedlo. Roklinou jdeme vzhůru až k místu, kde balvany tvoří strmý schod. Přelezeme na žebro a po něm znovu stoupáme, pak už se vrátíme do roklinky a dostáváme se postupně k sedlu. Jen místy jsou vidět stopy stezky, ale zkušený vůdce tu určitě nemá problém. 

Z Huncovského sedla (2307 m) vás již naviguje vůdce, protože se dostáváme rázem do náročnějšího terénu. Trasu může zvolit po hraně jihovýchodního hřebenu přes Kežmarskou priehybu nebo výstup vede trochu níž pod hřebenem. Závisí to na podmínkách při výstupu. V sedle již zpravidla vůdce navazuje své klienty na lano, pokud je tu sníh, pak je vhodné odtud již pokračovat také v mačkách a s připraveným cepínem.

Cesta stoupá šikmo přes několik žeber padajících již do Huncovské kotlinky až do Vyšné Kežmarské štrbiny. Oblézají se balvany, rýhy, ale pořád je cesta jasná a nepříliš obtížná. Při případném uklouznutí však odtud hrozí dlouhý pád do nepříjemně kamenité Huncovské kotlinky. Z Vyšné Kežmarské štrbiny můžeme vystoupit směrem vpravo lehce na Malý Kežmarský štít nebo přes několik výšvihů na kamenité bloky Kežmarského štítu (2558 m). Závěr je pak exponovaný hřebínek na nejvyšší místo hory, kde je uložena i vrcholová kniha.

Možnosti sestupu, varianty

Nejrychlejší návrat je stejnou cestou zpět na Skalnaté pleso k lanovce do Tatranské Lomnice. Opatrně ovšem při sestupu ve žlabu, kde mohou padat i kameny. Za dobrých podmínek je možné sestupovat přímo do Huncovské kotlinky nebo přecházet i přes Huncovský štít k Tatranské magistrále vedoucí ze Skalnatého plesa k sedlu pod Veľkou Svišťovkou. To ale většinou vůdce přizpůsobuje podmínkám.

• Obvyklým nástupním místem na túru je Skalnaté pleso (u lanovky), případně Chata pri Zelenom plese. Sraz s vůdcem lze mít už v Tatranské Lomnici. Tady lze využít velkokapacitního parkoviště u lanovky.

• Doba výstupu ze Skalnatého plesa přes Huncovské sedlo na vrchol Kežmarského štítu je cca 4:30 hod (stejná cesta zpět trvá cca 3:15 hod). Odbočka na Malý Kežmarský štít zabere dalších 30 minut. Při zahájení a ukončení túry na Skalnatém plese je celková doba túry cca 7:30 až 9 hod., proto je nutno vyrazit velmi časně (první lanovkou). Nástup z Doliny Zeleného plesa je náročnější o výstup do sedla Veľké Svišťovky a využívá se spíš pro přechod obou Kežmarských štítů.

• První zdokumentovaný výstup uskutečnil zřejmě David Fröllich a jeho druhové v červnu 1615. Další známý výstup uskutečnil další student z Kežmarku v roce 1654, který svou túru popsal v dobrodružném cestopisu s názvem Ungarischer oder Dacianischer Simplicisimus. Šlo pravděpodobně o rodáka z Wroclawi, slezského hudebníka a skladatele Daniela Speera. Vystoupil na vrchol štítu společně s pěti dalšími studenty a s neznámým průvodcem.
• První zimní výstup se podařil německým horolezcům, kterými byli Günter Dyhrenfurth a Alfred Martin, a to 8. března 1906. 
• V současné době může vůdce doprovázet v letních podmínkách až tři klienty, v zimě je počet omezený na dva.
• Pozor! Jedná se o exponovanou túru, která rozhodně není vhodná pro ty, kteří trpí závratí. Nutností jsou odpovídající oblečení a obuv, v zimních podmínkách jsou navíc potřebné cepín a mačky. Výzbroj je vhodné předem domluvit s vůdcem, který zpravidla může potřebné vybavení zapůjčit.
• Možnost rezervace vůdců, ceny a další informace najdete na našem webu.