Vilém Heckel (1918 - 1970)

Pracovitý fotograf

Vilém Heckel (* 21.5.1918 Plzeň - † 31.5.1970 Huascarán) začínal jako reklamní průmyslový fotograf, avšak postupem času byla jeho tvorba stále více zaměřena na obrazové knihy s krajinářskou a horolezeckou tematikou, z nichž první dílo, Naše hory, bylo vydáno již v roce 1956. I proto je často pokládán za průkopníka naší horské fotografie.

Jeho kompletní bibliografie pak zahrnuje téměř dvě desítky fotografických knih (některé vydané in memoriam) a  především tisíce snímků, které dodnes patří k nejvyšší kvalitě horské fotografie. Slavné jsou i Heckelovy snímky hradů, zámků a jiných krás Československa, ale těžiště tvorby leželo ve snímcích z hor a  skal, ať už Tater, pískovcových skalních měst Českého ráje, horolezeckých expedic na Kavkaz, do Hindúkuše, nebo konečně i z poslední osudové výpravy - do Peru.

Cesta končí pod Huascaránem

V expedici Peru 1970 bylo celkem patnáct československých účastníků, převážně horolezců patřící k naší tehdejší absolutní špičce. Heckel byl nejstarším účastníkem (právě na nešťastné expedici dovršil dvaapadesát let) a plnil především roli fotografa výpravy, ale i on byl velmi zkušeným horolezcem. Výprava měla v Andách odvážné cíle, avšak jejich k naplnění nedošlo.

K předehře tragédie došlo už 18.5.1970, kdy zřejmě nejnadanější účastník výpravy, 27 letý Ivan Bortel, zahynul při sestupu z předsunutého tábora pod stěnou šestitisícového vrcholu Huandoy.

O necelé dva týdny pak později postihlo celou oblast silné zemětřesení (o síle cca 8. stupně Richterovy stupnice), při němž se odtrhla od stěny Huascaránu obří lavina ledu a horniny, a pohřbila celý československý horolezecký tábor v údolí, v němž v tu dobu byli všichni zbývající členové výpravy a jeden jejich chilský kolega. Toto ničivé zemětřesení v zasažené oblasti doslova vymazalo z mapy řadu vesnic i téměř třicetitisícově město Yungay a celkem způsobilo smrt asi 70.000 lidí.

%%full%%

Vilém Heckel a hory

V obdivuhodném díle Viléma Heckela najdeme mnoho slavných snímků s tématikou Vysokých Tater a dalších slovenských hor, které nepochybně zviditelnili horolezectví i horskou turistiku, nelze ovšem říci, že byly zrovna Tatry jeho preferovaným námětem nebo že by se jim věnoval více než jiným pohořím. Pro jeho dílo je celkem typické, že ani samotné hory nejsou jediným nebo dokonce snad samoúčelným motivem.

V naprosté většině případů se nejedná o prosté krajinky, jeho fotografie zachycují v přírodě a v horském prostředí hlavně člověka či stopy jeho působení, což dodává již tak technicky vysoce kvalitním obrázkům i důležitý lidský rozměr. Heckelovy fotografie mají doslova "duši" a dodnes patří k nejobdivovanějším (nejen horským) uměleckým dílům, vždyť jeho život byl s horami pevně spojený. Lze tedy jen litovat, že právě před čtyřiceti lety se v horách osud Viléma Heckela a jeho druhů také naplnil.

Publikace Viléma Heckela

• Naše hory, 1956
• Cesty k vrcholům, 1956
• Gipfelsturmer, 1956
• Království slunce a ledu, 1960
• Sonnige Bergwelt, 1962
• Hory a lidé (text Ota Pavel), 1964
• Expedice Kavkaz (text Arnošt Černík), 1965
• Hindúkuš, 1967
• Krásy Československa, 1968
• Schody pod vesmír, 1970

In memoriam

• Poslední hora (soubor 27 barevných fotografií z Peru), 1972
• Cesta končí pod Huascaránem (poslední fotografie v knize Jana Suchla), 1972
• Má vlast (výběr fotografií), 1973
• Lidé, země, čas (průřez dílem - Emanuel Kupčík), 1975
• Mariánské Lázně (text Evžen Veselý), 1976
• Hrady a zámky v Čechách (text Jaromír Neumann), 1981
• Vilém Heckel (výběr fotografií z celoživotního díla - Karel Dvořák), 1982