Odkaz profesora Domina
13.11.
2006
Projekt přírodního parku tatranského
V roce 1926 představila skupina československých a polských vědců v čele s prof. Karlem Dominem „Projekt přírodního parku tatranského“, což byl první konkrétní plán na přeshraniční ochranu jedinečného území Tater. Ve dnech 26.-27. 10. 2006, tedy při příležitosti 80. výročí zveřejnění této koncepce, proběhl v Tatranské Lomnici seminář s názvem „Odkaz profesora Karla Domina“, uspořádaný ve spolupráci Štátných lesov TANAPu a několika občanských sdružení.
Obdivovatel Tater
Profesor Karel Domin (ve dvacátých letech 20. století děkan a později i rektor pražské Univerzity Karlovy) patřil k nejhorlivějším propagátorům ochrany přírodních hodnot Tater. Jakožto botanik tělem i duší již od své první návštěvy těchto hor v roce 1919 důrazně upozorňoval na ohrožení vzácné flóry v důsledku lidské činnosti, zejména intenzivního pastevectví na území Belianských Tater nebo nekontrolovaného využívání některých druhů okrasných či léčivých bylin (plesnivec, hořce apod.).
Vznik myšlenky přírodního parku
Na základě usnesení vědců, kteří se sešli roku 1925 na polsko-československé konferenci v Krakově, vypracoval Domin se svými kolegy podklad pro vyhlášení chráněného území po vzoru severoamerických „přírodních parků“. Z význačných osobností té doby se na přípravě koncepce podíleli další vědecké kapacity, např. profesoři Radim Kettner (geologie), Viktor Dvorský (geografie) a řada dalších. Podle projektu na vyhlášení parku měly být v Tatrách omezeny některé lidské aktivity a hospodařit se mělo pouze tak, aby bylo dlouhodobě ochráněno přírodní bohatství nejmenších velehor. Plánovány byly např. i sezónní uzávěry nebo zonace území. Současně však autoři projektu požadovali zlepšení nedostatečných podmínek a zázemí pro turistiku a horolezectví.
%%full%%
Dlouhá cesta k vyhlášení
Obecné zásady pro vytvoření přírodního parku byly tedy schváleny roku 1925 a již následujícím roce (1926) byl konkrétní Dominův projekt na jeho zřízení zveřejněn v tisku. Uskutečnění myšlenky celoplošné územní ochrany Tater však trvalo více než dvacet let.
Ještě před vyhlášením parku byly učiněny některé dílčí kroky k ochraně vybraných druhů živočichů (např. zákaz lovu medvěda, rysa, kamzíka, vydry či norka evropského) či sběru některých rostlin (plesnivec ad.). Po vleklých administrativních problémech, které završily bouřlivé události druhé světové války, byl konečně v roce 1948 vyhlášen slovenský TANAP (s účinností zákona od 1. 1. 1949) a v roce 1954 následovalo zřízení TPN na polské straně (s účinností od 1. 1. 1955).
