Rostliny národních parků
V Tatrách roste okolo 1200 druhů vyšších rostlin, kolem 900 řas, 700 lišejníků, více než 500 druhů mechorostů a početné sinice. Nejcennější složkou tatranské flóry jsou endemity, t.j. druhy, které rostou jen na určitém území a nikde jinde na světě. K endemitům Tater patří např. stračka tatranská (Delphinium oxysepalum), mák tatranský (Papaver tatricum) nebo lžičník tatranský (Cochlearia tatrae).
- Mimo ně zde roste dalších 25 druhů karpatských či západokarpatských endemitů.
Glaciální relikty
Rostliny, jež zde zůstaly z dob ledových, respektive meziledových, nazýváme glaciální relikty - např. borovice limba (Pinus cembra), zvonek ledovcový (Campanula glacialis), vrba síťkovaná (Salix reticulata), dryádka osmiplátečná (Dryas octopetala), podbělice alpská (Homogyne alpina) a řada dalších.
Vegetační stupňovitost
Podhorský (submontánní) stupeň (< 700 m)
- Podhorský stupeň tvoří zemědělské kultury. Kdysi pokrývaly tuto oblast smíšené podtatranské pralesy jehličnatých a listnatých dřevin.
Horský (montánní) stupeň (700 - 1550 m)
- V horském stupni jsou zastoupeny převážně smrkové porosty. Ojediněle se zde vyskytuje modřín, borovice lesní, jedle, vyšších polohách bříza, jeřáb a některé druhy vrb. V lesích vápencových Belianských Tater je běžný buk, javor a jedle.
Subalpínský stupeň (1550 - 1800 m)
- Ve výšce asi 1550 m probíhá horní hranice lesa. Les řídne, v rostlinném krytu začíná převládat kosodřevina - borovice kleč (Pinus mugo), nad kterou vyčnívají jednotlivé skupinky stromů a osamocené stromy, mezi kterými se nápadně vyjímá pro Tatry typická borovice limba (Pinus cembra). Kdo by ji bezpečně nepoznal, je to jediná borovice v Tatrách, jejíž jehlice rostou ve svazečcích po pěti. Místy rostou břízy, jeřáby, vrby, ojediněle i smrky, jež mají tzv. práporcovité koruny. Z bylin je hojná podbělice alpská (Homogyne alpina), hořec tolitovitý (Gentiana asclepiadea), havez česnáčkolistá, (Adenostyles alliariae) nebo mléčivec alpský (Cicerbita alpina).
Alpínský stupeň (1800 - 2300 m)
- V alpínském stupni už mají převahu vysokohorské louky, poseté květy nádherných barev mezi ojedinělými skupinami kosodřeviny, více či méně přerušované balvanitými sutěmi. Najdeme zde např. četné kamzičníky (Doronicum), různé druhy zvonků (Campanula), oměj tuhý (Aconitum firmum), hořce - žlutě kvetoucí h. tečkovaný (Gentiana punctata) či modrý skvost h. Clusiův (G. clusii), dále kuklík horský (Geum montanum) či rdesno hadí kořen (Bistorta major). Základní rozdíl ve výskytu rostlinstva tu podmiňuje geologický podklad. Vápencové půdy v Belianských Tatrách mají mnohem bohatší rostlinou pokrývku, pestřejší co do druhů i zbarvení než žulový podklad Tater Vysokých - např. výlučně na vápenci roste plesnivec alpský (Leontopodium alpinum).
Vrcholový (subnivální) stupeň (> 2300 m)
- Poslední vyvinutý vegetační stupeň v Tatrách, vrcholový, zahrnuje horské štíty od 2300 m až po nejvyšší bod Gerlachovský štít ve výšce 2655 m. Ještě i nad 2600 m roste v Tatrách několik desítek druhů vyšších rostlin, např. některé lomikameny (Saxifraga), všivce (Pedicularis), pryskyřník ledovcový (Ranunculus glacialis), hvozdík ledovcový (Dianthus glacialis) nebo hořec chladnomilný (Gentiana frigida).
