Tatry jsou dnes 6 let po vichřici
19.11.
2010
Překvapivě rychle se vzpamatovávají kalamitní plochy, ale platí to i obecně?
19. listopadu 2004 se prohnala Tatrami vichřice. Jak vypadá situace po 6 letech? Dochází k obnově lesa? Rozšiřují se tatranská střediska na úkor národního parku?
V loňském roce jsme si v článku Ondry Bílka připomínali, jak se za pět let Tatry proměnily. Jak jim sice chybějící les ubral na kráse, ale díky kalamitním plochám vidíme neznámé a určitě zajímavé pohledy na vrcholy Vysokých Tater.
Hory se nezměnily, prostředí ano
Hory opravdu zůstaly horami. Za posledních šest let se v Tatrách proměňuje hlavně nabídka služeb a ubytování. Vysokým Tatrám se nevyhnula výstavba apartmánů a majitelé sportovních areálů se dočkali rozšíření svých středisek a investují miliony eur každý rok, aby dohnali světový lyžařský standard.
Základní koncepční rámec, který by měl na území Tatranského národního parku stanovit, jakým směrem se bude pokračovat a kde budou jeho hranice, se ani za poslední rok nepodařilo přijmout. Stále tak parku chybí nová zónace a také návštěvní řád.
Recese drží zkrátka i cestovní ruch
Hospodářská recese navíc utlumila zisky všem ekonomickým subjektům v oblasti. Investoři hledají stále další cesty, jak překonat výkyvy sezónnosti horského prostředí a poklesy návštěvníků. Příkladem toho může být i avizovaná spolupráce dvou největších subjektů na poli cestovního ruchu pod Tatrami. Tatry Mountain Resorts a Tatralandia podepsaly Memorandum o porozumění, kde obě strany deklarují dohodu o začlenění akvaparku pod křídla největšího investora v oblasti cestovního ruchu na Slovensku.
Vichřici připomíná jen seminář?
Šest let není žádné výročí, Tatranci se očividně již dívají jinam, jen ne zpět (nebo se pletu?). Je to vidět hlavně na plakátě akcí ve Městě Vysoké Tatry. Kalamitou se tak zabývá pouze seminář Štátnych lesov TANAPu o pokalamitním výzkumu v Tatrách.
Fakta o kalamitě
Padavý severní vítr o průměrné rychlosti 90-115 km/hod se odpoledne 19. listopadu 2004 přehnal přes hřeben Tater a během krátké doby vyvrátil stromy na rozloze asi 11 tisíc hektarů. Tato kalamitní plocha byla většinou asanována již v roce 2005 a v roce následujícím.
Jak se vyjadřuje Peter Fleischer, vedoucí Výzkumné stanice a muzea TANAPu, v tiskové zprávě, tou nejviditelnější změnou v území Tatranského národného parku je skutečnost, že kalamitní plochy pokryla nová vegetace.
„Z nášho pohľadu nečakane rýchly bol najmä vývoj sukcesnej trávovitej, bylinnej ale drevinovej vegetácie na kalamitných plochách,“ konstatuje Peter Fleischer a dodává: „Všetky obavy, ktoré boli spojené so spracovaním kalamity, vychádzali doteraz zo skúsenosti, že po tak veľkej vetrovej kalamite trvá veľa rokov, kým sa vegetácia na kalamitných plochách zregeneruje. My sme však svedkami toho, že po šiestich rokoch je kalamitné územie kompletne pokryté vegetáciou. To je podmienkou aj úspešného odrastania prirodzenej obnovy charakteristických drevín tatranského lesa – smreka, smrekovca, i toho, že sa spočiatku extrémny hydrický a teplotný režim na týchto plochách vyrovnal. Môžeme teda pokojne konštatovať, že podmienky na kalamitných plochách sú pre obnovu lesov veľmi priaznivé.“
Vida, tak to nevypadá zase tak černě! Ještě aby se urovnaly spory o těžbě či ponechání dřeva na místě, spory o kůrovci...
Jak se se situací vyrovnáváte vy?
Patříte mezi ty, kteří ještě truchlí po padlém lese? Nebo obdivujete "novou vegetaci"? Co nejvíce chybí v Tatrách? Je to opravdu les? Je všechno špatné k něčemu dobré? Reagujte v diskuzi k článku nebo v našem fóru.
Zdroj:
Tisková zpráva ŠL TANAPu
Zajímavosti
- přehled kalamit v posledních 100 letech, které předcházely té z listopadu 2004
