Letecká záchrana v Tatrách 2/2

První transport zraněného bez přistání

Od roku 1973 byl ve slovenských horách (kromě Vysokých Tater také v Nízkých a Západních Tatrách, Malé Fatře a Slovenském ráji) testován a později i nasazován vrtulník Swidnik Mi-2, který byl vybrán jako provizorní řešení do doby, než se podaří získat stroj Alouette III nebo jiný vhodný typ.

Během několika let došlo k výraznému zvýšení frekvence využití letecké záchrany. V roce 1975 uskutečnila posádka vrtulníku Mi-2 (S. Hradský, M. Orolin) první transport zraněného bez přistání stroje; postižený byl z horolezeckého terénu převezen v osmimetrovém podvěsu do doliny, tam přeložen na palubu a  odvezen do nemocnice.

Tragédie nad Skokem

S postupem času se však ukazovalo, že typ Mil Mi-2 na náročnou záchrannou činnost v Tatrách nestačí. Začal se proto využívat vrtulník Mil Mi-8, který byl sice na tuto činnost příliš velký a těžký, ale na druhé straně poskytoval ve větších nadmořských výškách dostatečnou rezervu výkonu.

V letech 1978-9 tento stroj několikrát úspěšně zasahoval, avšak 25. června 1979 došlo k tragédii. Při záchranné akci v Mlynické dolině vrtulník Mil Mi-8 s trojčlennou posádkou a  šesti záchranáři zřítil, přičemž přežili s těžkými zraněními pouze druhý pilot S. Nič a člen horské služby L. Janiga. Ostatní členové posádky (V. Bačák, V. Dvořák) a pracovníci horské služby (B. Jamnický, P. Huska, M. Hudák, Š. Estočko a M. Kriššák) při nehodě nebo na její následky zahynuli.

%%full%%

Letecká záchrana není přepych

Nehoda na dlouhou dobu přerušila leteckou záchrannou činnost ve  Vysokých Tatrách. Ozvaly se i hlasy, které tvrdily, že letecká záchrana v  tomto území představuje nepřiměřené riziko nebo dokonce zbytečný přepych. Avšak pozitivní zkušenosti nakonec převážily a od roku 1983 se v Tatrách lety vrtulníků v Tatrách opět obnovily, i když v omezeném rozsahu. Ministerstvo vnitra poskytovalo pro záchranné akce vrtulník Mil Mi-8, který byl i přes přetrvávající nedůvěru a některé drobné incidenty (zejména při používání palubního navijáku) nasazován až do konce 80.  let.

Stále v pohotovosti

Za začátek stálého provozu letecké záchranné služby (LZS) v Popradu lze považovat květen 1989. Využíval se vrtulník Mil Mi-2, avšak protože bylo nejasné financování a organizační zabezpečení LZS, bylo rozhodnuto konečně zakoupit dlouho žádaný stroj SA-316B Alouette III. Koncem roku 1990 se uskutečnil výcvik obsluhy a 10.1. 1991 už vykonal tento vrtulník svoji první záchrannou akci ve Vysokých Tatrách. Provoz vrtulníku přechodně zajišťovala tehdejší Správa TANAPu, od 1.1 1993 pak byl pronajatý firmě ATE v rámci střediska LZS Krištof 03  v Popradu.

Dnes pod francouzským rotorem

V roce 1993 se začal využívat i novější typ AS-355F Ecureuil 2, a od roku 1997 do současnosti slouží horské službě stroj Eurocopter AS-355N Ecureuil 2, který plně nahradil vrtulník Alouette III, zničený při nehodě 15. května 1997 nedaleko Popradského plesa (tato havárie se naštěstí obešla bez obětí na životech).

V současné době je tedy letecká záchranná služba již vybavena na špičkové úrovni a o vysokých kvalitách záchranářů nelze pochybovat. Bohužel, i přesto nemusí vždy zásah vrtulníku postiženého zachránit. Proto si všichni přejme, abychom se s leteckou záchranou v horách setkávali co nejméně, protože každý takový případ znamená vážné ohrožení zdraví či života někoho z návštěvníků.

• Přímo na místě v Mlynické dolině zahynulo šest osob. Zranění Nič, Janiga a Kriššák byli odvezeni do nemocnice v  Popradu a na druhý den jejich boj o život pokračoval převozem Niče a Janigy do nemocnice v Košicích-Šaci na speciální oddělení léčby popálenin. Milan Kriššák zůstal v Popradu, neboť se zdálo, že je na tom nejlépe a byl i při vědomí. O pět dní později 2. července v ranních hodinách však zemřel na embolii a zápal plic.
• "Tatko" Laco Janiga a Svatopluk Nič se po dlouhé léčbě ve specializovaných lékařských odděleních a rehabilitaci vrátili na svá původní pracoviště.
• Tragedie si vyžádala 7 obětí: Mjr. Vladimír Bačák, pilot, 49 let; Mjr. Václav Dvořák, mechanik, 42 let; Bernard Jamnický, záchranář, 36 let; Pavol Huska, záchranář, 35 let; Štefan Eštočko, záchranář, 25 let; Martin Hudák, záchranář, 33 let; Milan Kriššák, záchranář, 35 let