Svérázný Červenec

Příběh horala Horymíra

Horymír je z velkého města, ale jinak duší horalem. Před pár hodinami zamknul kancelář vyzdobenou fotografiemi Viléma Heckela a vydal se k nádraží. V tramvaji si čte časopis Lidé a Hory a ještě do vlaku si na cestu vezme Alpský horolezecký bulletin. Ani si nestihl dočíst článek Arneho Joasta o škodlivosti alkoholu v horách, protože musel již vystoupit z vlaku. Liptovský Mikuláš je přeci jenom trochu blíže než Tatranská Štrba či Poprad, kam jezdí častěji.

Hurá do hor

Jede si užít hor a odpočinout si za hranicemi všedních dnů. Vystoupí na chatu, kde potkává partu mladých lidí a hned upaluje dále na hřeben. Zde si užívá skvostných panoramatických výhledů a svoje pracovní starosti pohřbívá někde dole v inverzní oblačnosti. Při návratu se západem slunce je na chatě klid. Protože je zvyklý na režim z jiných chat, kde se po deváté hodině večerní toho už moc neděje a všichni zalehávají před zítřejší túrou, chystá se jen něco pojíst a zalehnout pod deku. Když se navečeří, chata překvapivě začíná ožívat. Začínají se trousit nocležníci do jídelny a dřevěné stoly se začínají prohýbat pod různými dobrotami a pod lahvemi s alkoholem.

Svéráz národního...

Za pár hodin tu probíhá pařba jak v ruském filmu Svéráz národního lovu. A náš hrdina, se snaží užít poslední kousky romantiky při pohledu na krásnou oblohu plnou hvězd. Nic jiného mu ani nezbývá, protože se mu za zpěvu slovenských lidových písní nedaří ani po půlnoci usnout. Před sedmou ráno se v naprosto tiché chatě nevyspalý chystá na túru. Z terasy vyráží do hor s výskokem kamzíka přes něco, do čeho by nerad šlápnul.

Pátrání v knihovně

Čerstvý vzduch a objevující se panorama Nízkých Tater při výstupu ho opět vrací do krás hor. Ale přesto se na vrcholu Sivého vrchu se zamyslí a vzpomene si na průvodce Tater, který má doma v knihovničce. Kde se píše o Spolku striezlivosti...

Spolok striezlivosti

Spolek založil roku 1840 katolický kněz Peter Árvay v obci Bobrovec. Základní myšlenkou a cílem spolku bylo odlákat místní obyvatelé od krčem a nadměrného požívání alkoholických nápojů. A ukázat jim jiné možnosti trávení času. Takových to spolků na Liptově vznikalo více. Při nich se zřizovaly knihovny, které sloužily na podporu čtení a vzdělávání. Tato osvětová činnost, většinou místních kněží, zasluhovala obdiv a úctu, ikdyž spíše připomínala „boj s větrnými mlýny“.

Závěrem

Vraťme se k našemu hrdinovi příběhu. Je asi těžké domyslet, co se mu v souvislosti se vzpomínkou na tatranského průvodce honilo hlavou. Věřme však, že si hory nakonec užil a dospal se cestou domů ve vlaku. A zůstává na vás, co si z příběhu vezmete vy.

Zdroj:

Slovensko-Poľské Tatry – Daniel Kollár, Ján Lacika, Roman Malarz – Dajama 1998

• Že je alkohol metlou lidstva platilo to i pro slovenský venkov 19. století. Proto začali štúrovci zakládat tzv. Spolky střízlivosti (mírnosti). První takový spolek založil v roce 1840 právě v Bobrovci Peter Árvay. Po něm následovali další na Oravě, v Levoči a v jiných částech Slovenska.
• Vznikala také první protialkoholní literatura (např. Chalupkův překlad "Pálenka otrava", r. 1843). Dobrovolníci dělali přednášky, vysvětlovali společenské důsledky démonu zvaného "alkohol". Alkoholismus "z bídy" byl v nejchudších místech Slovenska typický.
• Na Slovensku bylo až 500 protialkoholních spolků, později vláda spolky tohoto charakteru zakázala z obav šířící se ho panslavismu.