Tatranské názvosloví

Sněžné hory

Kdysi byly Vysoké Tatry nazývány Sněžné hory (Montes nivium, Schnee Gebürg) nebo také Centrální Karpaty. Jejich jižní úpatí bylo osídleno lidmi už od dob neolitu, avšak původ těchto obyvatel není znám. Později přišli Keltové, Germáni, teprve po nich Slované. Nakonec se pod Tatrami usadili němečtí osadníci. To bylo na přelomu 12. a 13. století. Proto jsou starší zprávy o pohoří většinou psané německy nebo latinsky.

Dlouhou dobu nebylo hornaté území Tater ničím majetkem, šlo tedy o "území nikoho". Až v 11. stol. se staly tatry součástí Uherska a tím korunním majetkem uherských králů. Ve 13. stol. králové rozdali většinu tatranského území svým přívržencům a městům, ponechali si pouze oblast Tiché a Kôprové doliny a přilehlých svahů a štítů. Tak v roce 1209  získal oblast Studených dolin a Skalnatou dolinu včetně Lomnického štítu rod Berzeviczyovců. Celá severní část slovenských Tater byla do 15. století součástí Dunejeckého panství, ale pak připadla také Berzeviczyovcům.

Liptovské Tatry vlastnily rody Szentivanyovců a Baánovců, Mengusovská a Batizovská dolina, a také Gerlach se západní částí Velické doliny, byla v majetku Botyzovců. Oblast kolem Veľkého Slavkova patřila městu, stejně jako Kežmarku patřila oblast zeleného plesa. Predné Meďodoly a východ Belianských Tater drželo město Spišská Belá. Polské Tatry byly součástí Zakopanskeho panství. Tak bylo území rozděleno do devíti oblastí.

Intenzivní kolonizace

V letech 1241-1242 se do podtatranského kraje při svých výpadech dostali Tataři. Tehdy bylo obyvatelstvo nuceno stáhnout se do tatranských lesů. Po odchodu Tatarů začala intenzivní kolonizace jižního úpatí. Vznikaly dnešní tatranské obce - Važec, Štôla, Mengusovce, Veľký Slavkov, Veľká Lomnica, Huncovce, Stará a Nová Lesná, Rakúsy, Lendak. V blízkosti Mengusovců založil dnes už neexistující obec Hincavu pán Henzo, podle nějž se zřejmě jmenuje i největší tatranské pleso - Hincovo. Batizovce se jmenují podle rodu Botyzů, Gerlachov podle hraběte Gerlachuse.

Překladatelský oříšek

Zvláštními případy jsou některé názvy, vzniklé několikerými překlady mezi němčinou, polštinou a slovenštinou, při nichž došlo ke zkomolení pojmenování. Tak například Český štít se jmenoval původně Ťažký (tzn. těžko přístupný) a dolina pod ním Ťažká dolina. V obou případech jde o dodnes velmi špatně dostupná místa, která si takové pojmenování plně zaslouží, avšak spišská výslovnost [Čašký] byla při překladu do němčiny pochopena nesprávně a štít byl v německých mapách zanesen jako Böhmische Spitze. Zpětným překladem tohoto názvu do slovenčiny vzniklo pojmenování.

Vareškové pleso bylo zase pojmenované původně zřejmě podle rostliny lžičníku tatranského (Löffelkraut-See), překladatel z němčiny si prý ale spletl lžíci s vařečkou. Tuto teori nemůžeme potvrdit ani vyvrátit.

Také Skalnaté pleso, původně Kamzičí (latinsky Stagnum rupicaprorum, německy Steinbock-See) údajně přišlo k dnešnímu jménu zkomolením. Ze "Steinbock" vzniklo "Steinbach" - a tak vznikl název "Pleso Skalnatého potoka". Jezero tento název předalo i potoku, odtékajícímu do Tatranské Lomnice.

Název "Rysy" nepochází od kočkovité šelmy, ale nejspíš od polského výrazu "risa" (čára, linka). Ze severní strany je totiž dobře viditelný i přes léto vysněžený žlab, který tvoří výraznou čáru (risu) pod vrcholem. Proto je rozhodně špatné překládání názvu do angličtiny jako "Lynx peak".

Gerlachovský štít pokaždé jinak

Asi nejpestřejší historii svého pojmenování má však Gerlachovský štít. Neoficiálně se celému jeho jižnímu masivu také někdy říkalo Kotlový štít, podle charakteristického kotle na jižním úbočí. Kotlový štít se však dnes považuje za samostatný vrchol. (Co se týká samotného kotle - jedná se vlastně o výsledek nedokončeného pokusu čtvrtohorního ledovce prorazit si cestu a vytvořit tak novou dolinu.) Původní název Gerlach (podle obce Gerlachov) uvádí už v roce 1717 J. Bucholtz. Štít byl pak v roce 1896 přejmenován na Franz Josef Spitze neboli Ferencz Jószef czúcs (Štít Franze Josefa, na památku 1000 let výročí příchodu Maďarů do Uher). Po vzniku československé republiky v roce 1918 bylo jméno změněno na Štít legionárov, a po 2. světové válce (1949) na Stalinov štít. Konečně v roce 1959 bylo přijato jeho dnešní jméno.

Do poloviny roku 2006 nesl oficiální jméno Český štít (Czeski Szczyt). Toto pojmenování vzniklo chybným porozuměním polského či goralského jména ze strany pruského topografa Albrechta Wilhelma von Sydow. Goralové totiž ve svém nářečí označovali tato těžko dostupná místa slovem "češká", "čežká", tedy "těžká". Sydow touto oblastí v roce 1827 cestoval a  později vydal cestopis s mapou kde uvedl Ťažkou dolinu jako Böhmisches Tal.